S první písemnou zmínkou o Čechách pod Kosířem se setkáváme v historických pramenech již v roku 1131, kdy jsou jmenovány ve známé listině olomoucké mezi jinými obcemi, v nichž vlastnila určité polnosti olomoucká kapitula. V roce 1305 pak obec vlastnil klášter Voršilek sv. Kateřiny v Olomouci a od 14. století se zde vystřídala řada známých šlechtických majitelů - např. pánové z Kunštátu, Kravař, Boskovic, Pernštejna, Hartunkova, Pivců z Hradčan, Haugvic z Biskupic, Podštatský z Prusinovic, Sedlnický z Choltic, Skrbenský z Hříště, z Lichtensteinu, Winkler z Winklenberka, Berchtold, Grechtler.
Ve 14. století je v pramenech připomínána tvrz. V roce 1359 byla údajně rozdělena a náležela po jistou dobu dvěma majitelům, stejně jako ves. Tato gotická tvrz byla později sjednocena , avšak v roce 1512 (1549?) se uvádí jako pustá. Stála snad v místech nynějšího zámku nebo jihozápadně od obce.
V roce 1550 koupil Čechy od Pernštejnů místodržící nejvyššího písařství Markrabství moravského Matyáš z Hartunkova a založil nové panství spolu se vsemi Služínem, Stařechovicemi, Lhotou a Kníničkami.
K roku 1570 je v pramenech zmínka i o tvrzi, z čehož by bylo možné usuzovat, že vznikla nová renesanční stavba, založená patrně na místě dnešního zámku. V letech 1708-1716, tedy v období, kdy Čechy vlastnili Lichtenštejnové, byla renesanční tvrz rozšířena. Stavebníkem byl patrně Jan Adam, kníže z Lichtenštejna, který je iniciátorem mnoha moravských stavebních podniků. V nedalekém Plumlově stavěl podle plánů svého otce okázalý zámek asi 20 let před stavební akcí v Čechách pod Kosířem. Ze žádného dosud nalezeného pramene se však bohužel nedozvídáme, jakou podobu tento barokní zámek měl.
Významná etapa v dějinách zámku v Čechách pod Kosířem nástává až s příchodem portugalského rodu Silva-Taroucců, kteří drželi zámek od roku 1768 až do roku 1945. Panství Čechy pod Kosířem, Krakovec a Drahanovice koupil v uvedeném roce císařský tajný rada Emanuel Telleze Menezes a Castro Silva-Torouca, vévoda z Thurnhoutu (1696-1771) - jedna z nejvýznamnějších osobností 18. století a nejvýznamnější člen rodu. V roce 1771 z něho zřídil fideikomis a založil tak rakouskou (moravskou) linii Silva-Tarouccovského rodu. Nástupcem Emanuelovým se stal jediný syn František Štěpán (1750-1797), který se o hospodářství na svých moravských statcích příliš nestaral. Jeho nástupce - nejstarší syn František Josef I. se vzdal vojenské kariéry a věnoval se celých 27 let zvelebování hospodaření na zadluženém rodovém majetku.
František Josef I. měl celkem čtyři syny: předčasně zemřelého Františka (1816-1881), Ervína Viléma, který dědil po otci, ale zemřel mlád (1816-1846), Bedřicha, učeného kněze a nejmladšího Alexandra. V době, kdy panství vlastnil Ervín, avšak zřejmě z popudu jeho bratra Bedřicha, došlo k rozsáhlé a zásadní přestavbě rodinného sídla v Čechách pod Kosířem. Autorem přestavby je Schinkelův žák Julius Eduar ...
|
- Josef Mánes - Od otevření v roce 1957 se zde mnoho nezměnilo, protože i záměr věnovat tuto expozici jenom Josefu Mánesovi se nepodařilo uskutečnit, protože se nepodařilo soustředit tolik exponátů týkající se života a díla tohoto malíře, aby byla tato malá výstavní plocha zaplněna. proto zde jsou na doplnění obrazy a věci denní potřeby z pozůstatků harběcího rodu Sylva - Taroucců, bohužel i těch moc nezbylo.
- Zámecký park - Zámecký park má svou samostatnou historii. Byl založen ještě u starého zámku v 70. letech 18. století jako plocha obsahující prvky alejí, vodních kanálů, květinová zákoutí. Ve 30. letech 19. století, kdy se chystala rozsáhlá přestavba zámku, byl park Františkem Josefem I. Silva-Tarouccou rozšířen a velkoryse přebudován v přírodně krajinářský park se dvěma rybníky a sítí vodních cest. Zakladatelé vycházeli z přirozených vlastností daného terénu na úpatí Kosíře - příznivé vlhkosti a plastičnosti, volili cesty tak, aby neznásilňovali přírodní tvary a volné plochy osadili sladěnými skupinami jehličnanů, listnáčů a jejich soliter.
Krátce po skončení přestavby zámku byl park v duchu romantismu doplněn drobnými architekturami. Byla vystavěna gotizující vyhlídková věž u hřbitůvku Silva-Taroucců a Stolbergů, v r. 1853 podle projektu Vojtěcha Ignáce Ulmanna i neogotický skleník, jehož vzhled ovlivňoval i J. Mánes. Je autorem trojlistého erbu ve štítu průčelí.
|
