|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 | |  | |  |
|
|
 |
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 S první písemnou zmínkou o Čechách pod Kosířem se setkáváme v historických pramenech již v roku 1131, kdy jsou jmenovány ve známé listině olomoucké mezi jinými obcemi, v nichž vlastnila určité polnosti olomoucká kapitula. V roce 1305 pak obec vlastnil klášter Voršilek sv. Kateřiny v Olomouci a od 14. století se zde vystřídala řada známých šlechtických majitelů - např. pánové z Kunštátu, Kravař, Boskovic, Pernštejna, Hartunkova, Pivců z Hradčan, Haugvic z Biskupic, Podštatský z Prusinovic, Sedlnický z Choltic, Skrbenský z Hříště, z Lichtensteinu, Winkler z Winklenberka, Berchtold, Grechtler. Ve 14. století je v pramenech připomínána tvrz. V roce 1359 byla údajně rozdělena a náležela po jistou dobu dvěma majitelům, stejně jako ves. Tato gotická tvrz byla později sjednocena , avšak v roce 1512 (1549?) se uvádí jako pustá. Stála snad v místech nynějšího zámku nebo jihozápadně od obce. V roce 1550 koupil Čechy od Pernštejnů místodržící nejvyššího písařství Markrabství moravského Matyáš z Hartunkova a založil nové panství spolu se vsemi Služínem, Stařechovicemi, Lhotou a Kníničkami. K roku 1570 je v pramenech zmínka i o tvrzi, z čehož by bylo možné usuzovat, že vznikla nová renesanční stavba, založená patrně na místě dnešního zámku. V letech 1708-1716, tedy v období, kdy Čechy vlastnili Lichtenštejnové, byla renesanční tvrz rozšířena. Stavebníkem byl patrně Jan Adam, kníže z Lichtenštejna, který je iniciátorem mnoha moravských stavebních podniků. V nedalekém Plumlově stavěl podle plánů svého otce okázalý zámek asi 20 let před stavební akcí v Čechách pod Kosířem. Ze žádného dosud nalezeného pramene se však bohužel nedozvídáme, jakou podobu tento barokní zámek měl. Významná etapa v dějinách zámku v Čechách pod Kosířem nástává až s příchodem portugalského rodu Silva-Taroucců, kteří drželi zámek od roku 1768 až do roku 1945. Panství Čechy pod Kosířem, Krakovec a Drahanovice koupil v uvedeném roce císařský tajný rada Emanuel Telleze Menezes a Castro Silva-Torouca, vévoda z Thurnhoutu (1696-1771) - jedna z nejvýznamnějších osobností 18. století a nejvýznamnější člen rodu. V roce 1771 z něho zřídil fideikomis a založil tak rakouskou (moravskou) linii Silva-Tarouccovského rodu. Nástupcem Emanuelovým se stal jediný syn František Štěpán (1750-1797), který se o hospodářství na svých moravských statcích příliš nestaral. Jeho nástupce - nejstarší syn František Josef I. se vzdal vojenské kariéry a věnoval se celých 27 let zvelebování hospodaření na zadluženém rodovém majetku. František Josef I. měl celkem čtyři syny: předčasně zemřelého Františka (1816-1881), Ervína Viléma, který dědil po otci, ale zemřel mlád (1816-1846), Bedřicha, učeného kněze a nejmladšího Alexandra. V době, kdy panství vlastnil Ervín, avšak zřejmě z popudu jeho bratra Bedřicha, došlo k rozsáhlé a zásadní přestavbě rodinného sídla v Čechách pod Kosířem. Autorem přestavby je Schinkelův žák Julius Eduard Zerneck, který v letech 1839-1846 přeměnil nevyhovující barokní zámek v módní, dobově příznačné sídlo v duchu romantického historismu. Rozdělení funkcí jednotlivých průčelí nalezlo svůj odraz ve stavebních změnách. Vjezd zůstal od severu, reprezentační západní průčelí s hlavním vstupem pročlenily dva věžovité převýšené rizality. Sál jižního křídla propojilo s parterem zahrady široké schodiště. V jeho šířce vystupuje z průčelí rizalit s portály, jehož římsa nese balustrádu se čtveřicí alegorických soch. Sál stratil funkci barokní sally tereny a stal se prostorem v reprezentačním patře (piano nobile). Dědicem panství se stal po Ervínovi Bedřich (1816-1881), učený kněz a milovník umění, stojící na čele katolicko-národního spolkového hnutí na Moravě. Svých dědických nároků se Bedřich v roce 1847 vzdal ve prospěch mladšího bratra Augusta Alexandra. Hrabě August Alexander, vévoda Telléze da Silva-Turnhout, markýz ze Strevi a hrabě ze Sanfré, c.k. komoří, rytmistr, pán v Čechách pod Kosířem, na Hluchově a Jesenci, byl velkým milovníkem hudby a obrazů, štědrý podporovatel talentů v umění, pěstitel heraldiky a podporovatel historického bádání. Organizoval rušný společenský život na zámku v Čechách, jehož se v letech 1849-1871 zúčastnil také Josef Mánes. August Alexander nechal v duchu romantismu doplnit park drobnými architekturami. Byla vystavěna gotizující vyhlídková věž u hřbitůvku Silva-Taroucců a Stolbergů, v r. 1853 podle projektu Vojtěcha Ignáce Ulmanna i neogotický skleník, jehož vzhled ovlivňoval i J. Mánes. V těchto letech byl postavěn i pavilon (1840-43), poznamený pozdně empírovým stylem, jenž měl sloužit jako letní atelier. Průběžně s těmito volnými architekturami v parku byly prováděny i další úpravy v interiérech zámku. V roce 1854 dal hrabě August stavět domácí kapli podle plánů pražského architekta, kterého doporučil Mánes. Není vyloučeno, že jím byl Leopold Walter, jehož nákres na úpravu detailů v 1. poschodí se zachoval spolu s ostatními plány zámku v Zemském archivu v Brně. František Josef II. (1858-1936) byl zřejmě poslední pozoruhodnou osobností Silva-Tarouccovského rodu v Čechách pod Kosířem. Jeho bratr Arnošt Emanuel byl ministrem orby a výživy v letech 1916-18 a spoluzakladatelem rozsáhlého parku v Průhonicích. Kolem přelomu století proběhla přestavba zámku, která se projevila jak v exteriéru, tak v interiéru. V exteriéru došlo zejména ke změně tvaru věžek západního křídla zámku, jak je vidět na fotografii (během oprav v r. 1994 jim byl navrácen původní vzhled). V prvních desetiletích 20.století se dostali majitelé panství do hospodářských potíží, které nakonec vedly k dražbě v roce 1924, při níž bohužel byla prodána i Mánesova díla. Po smrti posledního majitele Františka Arnošta (1890-1943) byl velkostatek v pozůstalostním řízení a v letech 1945-49 byl dědicům vyvlastněn československých státem. V roce 1932 byla umístěna na zámku soutěžní bronzová pamětní deska (Jan Znoj), přemístěná v roce 1945 na vstupní průčelí.Od roku 1953 sídlí v zámku zvláštní internátní škola. |
||
|
