|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 | |  | |  | |  |
|
|
 |
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Chropyně byla původně poddanskou vsí cisterciáckého kláštera ve Vizovicích, kterou od roku 1481 drželi v zástavě páni z Ludanic (roku 1542 ji získali do dědičného vlastnictví). V roce 1535 byla povýšena na městečko s právem trhu a pečetě a se znakem vydry držící ulovenou štiku. V roce 1567 získal Chropyni od Ludaniců zemský hejtman Hanuš Haugvic z Biskupic, který zde v roce 1579 začal budovat zámek Nový Haugvicov. Stavba však nebyla dokončena, panství získal odkupem v roce 1581 Jan Purkart Černčický z Kácova, v roce 1595 Šebor Pražma z Bílkova. Ten chropyňské panství prodal roku 1615 kardinálu Františku Ditrichštejnovi, který je v roce 1617 směnil olomouckému biskupství (později bylo připojeno ke kroměřížskému panství). Během třicetileté války byla Chropyně v roce 1621 vydrancována Valachy a v letech 1642 a 1643 Švédy. Při posledním útoku zámek vyhořel, stejně jako velká část mestečka. Původní jednopatrová manáristická budova s věží byla obnovena a přestavěna v letech 1701 - 1703 za majitele biskupa Karla vévody Lotrinského podle projektu Giovanni Pietra Tencally stavitelem Matyášem Porstem. Další stavební úpravy zámku byly provedeny v letech 1856 – 1858 kardinálem Bedřichem Fürstenberkem. Historicko-romantické úpravy interiéru realizoval biskupský inženýr František Drbal. V roce 1892 byla po požáru nahrazena původní bohatě profilovaná střecha zámecké věže jehlovým zastřešením. V 70. letech 20. století byla provedena novým uživatelem, Muzeem Kroměřížska v Kroměříži, generální rekonstrukce zámku, přilehlé hospodářské budovy, parku i zámeckého rybníka, který je významnou přírodní rezervací. Renovovaný interiér zámku byl určen pro muzejní expozice a výstavní účely. |
||
|
