Obec Dřevčice leží severovýchodním směrem od Prahy, na okrese Praha - východ.
Poprvé se připomíná v písemných pramenech roku 1052 jako „villa Dreucici“, kdy patřila do majetku kostela ve Staré Boleslavi, jenž ji získal donací knížete Břetislava. Další zprávy pak umlkají až do roku 1332, kdy se připomíná jakýsi „Bartho Kokot in Drzewczicz“. Z tohoto zápisu však nemůžeme prakticky nic vyvozovat; z dalšího textu plyne, že onen Bárta věnoval nám blíže neznámý majetek v Dřevčicích, kde samozřejmě mohl držet cokoliv. Již následující zmínky jsou však závažnější.
Roku 1364 dlel v Dřevčicích Jan, biskup litomyšlský, který tu řídil záležitosti desátků svého města Svitavy. Vzniklé písemnosti byly pak datovány „in Drziebschicz“. Podobně tu pak pobýval roku 1374. Znamená to tolik, že Dřevčice získal do svého majetku litomyšlský biskup, avšak nedržel je dlouho, neboť někdy v letech 1374 - 1375 je postoupil dalšímu majiteli. V listině z 21. prosince 1375, týkající se Jana staršího z Meziříčí, totiž vystupuje také Jindřich řečený z Dřevčic, připomínaný dále k roku 1379. S největší pravděpodobností je totožný s Jindřichem z Mírova, který prodal roku 1382 statek Dřevčice s příslušenstvím, jmenovitě opevnění a vsi Dřevčice a Popovice se všemi právy a příslušenstvím, olomouckému biskupu Petrovi. Prodej potvrdil 11. října 1382 panovník Václav IV. O prodeji se nám zachoval ještě další zápis z téhož roku, v němž se praví, že „Henricus de Biela“ prodává olomouckému biskupství v Dřevčicích opevnění se všemi dvory a v Popovicích vše, co tam drží, za 2 081 kop pražských grošů. O prodeji však existuje ještě další zápis, v němž vystupuje prodávající jako „Henricus de Biela dictus de Roznowa“, který opět prodává olomouckému biskupství svoje dědictví v Dřevčicích, opevnění s poddanskými dvory všemi a v Popovicích vše, co drží. Z těchto listin tedy plyne, že jakýsi Jindřich, píšící se po Mírově, Bělé a Rožnově, o němž někteří autoři tvrdí, že byl nevlastním synem olomouckého biskupa, držel Dřevčice s opevněním (tvrzí či hradem), poddanskými dvory a dalším příslušenstvím v Popovicích, což vše roku 1382 prodal olomouckému biskupství.
Biskupství tak ke svému majetku připojilo také uzemní zisky v Čechách. Záhy však o ně bylo téměř připraveno. Koncem 80. let 14. století obsadili Dřevčice nepřátelé olomouckého biskupa Mikuláše, jmenovitě Aleš z Cimburka, který roku 1392 dokonce převedl na ves „de Boemia de Drzewycze“ věno své manželky Anežky ve výši 250 kop pražských grošů, zapsané dosud na Lhánicích. Zanedlouho poté však ves i se sídlem připadla zpět olomouckému biskupství. Z příkazu krále byl statek Dřevčice („sessione Drzewczicz“) v dubnu 1396 předán jeho právoplatnému držiteli, biskupu Mikulášovi. Sám Václav IV. poté potvrdil Mikulášovi držení opevnění v Dřevčicích se vsí tamtéž a se vsí Popovice.
Olomoučtí biskupové pak drželi Dřevčice několik let bez přerušení; roku 1398 byl na tvrzi purkrabí jakýsi Hejman, kte ...
|
