 |
|
Dům umění má své sídlo v jednom z nejkrásnějších renesančních paláců města, který byl vystavěn na místě dvou straších gotických domů od poloviny 16. století. Na raně renesanční fasádě jsou vpravo od portálu zachovány fragmenty původní sgrafitové výzdoby s alegorickými náměty s protiválečnou tématikou. Římsa vrcholí atikou s pilířky, mezi nimiž jsou umístěny voluty s delfíny, symbolizujícími věrnost. Konzola na fasádě vpravo nese letopočet 1549 a jméno tehdejšího majitele - Ambrože ze svahu. Další letopočet (1765) datuje barokní stavební úpravy.
Dvoulodní přízemní síň, tzv. mázhauz o šesti křížových polích s hřebínky, je zaklenut na dvou nízkých pilířích. Na prvním je zopakován letopočet 1549 a piktogram stavebníka, druhý obsahuje nápis „ALES IN EIN IAHR GEBAUTA = VŠE POSTAVENO ZA JEDEN ROK“.
Pravoúhlý portál vede na dvouramenné schodiště s valenou klenbou s výsečemi, jež spočívají na kamenných konzolách s čabrakami. Velkou část prvního patra, (tzv. piana nobile) zaujímá rozlehlá síň. Čtyři křížová pole klenby, oddělená drobně profilovanými štukovými pásky, jsou nesena uprostřed toskánským sloupem. Velký sál I. patra má záklopový trámový strop, další dva menší sály jsou zaklenuty valeně s výsečemi. Směrem do dvora se nachází unikátní místnost se sklípkovou klenbou, jež je ohlasem jihočeských slavonických kleneb. Zde se zřejmě původně nacházela rodinná kaple. Do nádvoří je připojena lodžie s toskánským sloupem v nároží. Rovněž sály druhého patra, původně obytného patra majitelů paláce, mají renesanční záklopové stropy. Nad schodištěm byl na střeše umístěn až do počátku 20. století vyhlídkový altán, inspirovaný římskými renesančními předlohami.
Podél dvorního traktu probíhá podklenutá arkádová pavlač s půlkruhovými arkádami na toskánských sloupcích. Tak jako fasáda na náměstí byla i fasáda dvora a zadního traktu pokryta sgrafitem. Zadní trakt, klenutý rovněž valeně s výsečemi sloužil původně jako hospodářské zázemí.
Dům byl dokončen koncem 80. let 16. století a je unikátní ukázkou vývoje stavebního stylu 16. století v přechodu pozdní gotiky do renesančního tvarosloví.
Ačkoliv nebyl dosud nalezen písemný pramen, jenž by vypovídal o původních majitelích, lze se právem domnívat, že dům nechala postavil bohatá patricijská rodina. Je však známo, že se v 16. století na Dolním náměstí nacházel tzv. "Italský dům", který může být totožný s tímto palácem.
Přízemí domu původně sloužilo jako tržnice, otevřená do náměstí, snad i jako šenk. Zboží bylo ukládáno do dvou rozlehlých sálů v podzemí, odtud pak vedou další sklepní prostory pro ukládání vína, piva, ovoce a zeleniny. Ve středověkých chodbách pod domem se dochoval znak budovatelů podzemí - dvě zkřížená hornická kladívka.
Objekt byl roku 1945 zkonfiskován čs. státem a počátkem 50. let 20. stol. bylo rozhodnuto využít palác pro galerijní účely. Rozsáhlé rekonstrukce zde probíhaly až do poloviny šedesátých let, poslední rekonstrukce se uskutečnila v l ...
|
- - Komorní expozice medailéra Jana Tomáše Fischera (25. XI. 1912 Znojmo - 7. 3. 1957 tamtéž) je umístěna v bývalé rodinné kapli měšťanského paláce (dnes Dům umění JMM). Prezentuje tvorbu znojemského rodáka, který se natrvalo zapsal do kulturního podvědomí svého rodného města stejně jako do dějin moderní poválečné medaile.
Expozice představuje průřez tvorbou znojemského rodáka akademického sochaře Jana Tomáše Fischera (1912 - 1957), žáka prof. O. Španiela. Mezi 65 exponáty (medaile, plakety, sádrové modely) najdeme vedle raných prací impresionistického ladění především realisticky pojatá díla, v nichž se Fischerův výtvarný projev tříbil do odvážně vedených linií profilů přenášejících plastickou hmotu do reliéfu. V něm spočívá těžiště Fischerovy tvorby. Námětově převážně čerpá z určujícího vztahu autora k rodnému městu. Zde vynikají ražené medaile k 500. výročí stavby radniční věže a k výročí obnovy znojemské rotundy i portrétní tvorba (Prokop Diviš, lékař Jiří Procházka, archeolog František Vildomec a řada dalších). Po několika letech se autor začal intenzivně věnovat lité medaili, opět převážně zaměřené na portrét (A.S.Puškin, W.A.Mozart J. Seifert aj.). Expozice připomíná i Fischerovu ryze soukromou tvorbu - keramický reliéf s malbou pod glazurou - stojící mimo rámec obvyklých sochařských a keramických technik.
Svým dílem patří J.T.Fischer k významným moravským tvůrcům drobné plastiky.
- - Staré umění znojemska - stálá expozice sakrálního gotického a barokního umění ze sbírek Jihomoravského muzea ve Znojmě představuje reprezentativní kolekci děl sochařů a malířů, tvořících ve zdejším prostředí od doby posledních Přemyslovců až po osvícenství 18. století. Vznikl tak náznakový obraz uměleckého dění, provázejícího církevní dějiny této části Moravy, do nichž se nesmazatelně zapsaly panovnické rody Přemyslovců, Lucemburků, Jagellovců i Habsburků, které společně s církevními institucemi pro výzdobu interiérů a exteriérů zdejších chrámů a klášterů premonstrátů, dominikánů, křížovníků, minoritů a klarisek, františkánů, kapucínů a jezuitů zaměstnávaly řadu význačných umělců.
Umělecko historická expozice je umístěna ve II. patře Domu umění, architektonicky pozoruhodného renesančního patricijského domu na hlavním historickém náměstí Znojma. Kolekci tvoří 50 obrazů a soch, vážících se k uměleckému dědictví jihozápadní Moravy. Do sbírek znojemského muzea se tyto exponáty dostávaly postupně již od doby založení muzea v roce 1878.
Ve sbírce gotického umění vyniká předvším Madona Znojemská, dílo Mistra michelské madony, jež vznikla v moravském prostředí ve třicátých letech 14. Století a ve světle dnešní uměnovědy se řadí k unikátním památkám svého druhu u nás. K dalším pozoruhodným exponátům z doby gotiky patří vůbec nejstarší exponát této expozice, tzv. Znojemská Libuše, představující portrét královny, jejíž vznik je kladen do konce 13. Století. Konvolut Madon, vytvářený od konce 14. Do počátku 16. Století dokládá vyspělé gotické umění jižní Moravy. Gotická desková malba je zastoupena čtyřmi drobnými portréty světic z oltáře ze Slupi. Umělecko řemeslnou tvorbu dokumentuje kvalitní monstrance z roku 1524, zhotovená pro poutní kostel sv. Wolfganga v Hnanicích u Znojma.
Dobu baroka charakterizuje cenná kolekce sochařských a malířských děl, v níž jsou zastoupena významná díla umělců, pracujících většinou pro interiéry zdejších klášterů a kostelů. Mimořádně hodnotné jsou například ukázky sochařských prací Jiřího Antonína Heinze, Josefa Leonarda Webera či Josefa Winterhaldera st., stejně jako vybrané olejomalby, k nimž patří mj. rozměrné plátno Adorace obrazu Panny Marie z roku 1678 od malíře vlámského původu Jana de Herdt, drobné skici k oltářním obrazům od Jiřího Ignáce Havelky, Jana Michala Fissého i dva portréty představitelů zdejších klášterů od Franze Antona Palka a Josefa Winderhaldera ml.
|
Typická ukázka italizující architektury, sál se sklípkovou klenbou, nádvoří s arkádovou lodžií.
|
Zobrazit také loňské akce ...
|
Celoročně: úterý - sobota 900 - 1700
|
20,- plné * 10,- snížené
|
Samostatně, 1 hod.
|
|
|
Rezervace prohlídek, prodej upomínkových předmětů, pronájem prostor na objednávku.
Ve vstupní síní – "mázhauzu" kromě prodejny muzejních publikací a suvenýrů také příjemná kavárnička.
|
|
|
200 km (placené) * 500 km (placené)
|
Jihomoravské muzeum ve Znojmě
|
|
|
|
