|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 | |  | |  | |  | |  | |  | |  |
|
|
 |
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Na přelomu 12. a 13. století vznikl původní Starý zámek, který byl původně dvorcem (hospodářská zástavba + obytná budova), později gotickou tvrzí a hradem. První a ne zcela průkazné zmínky o opevnění jsou z dob husitských válek, respektive obléhání Hořovic Sirotky z let 1422 a 1430. Koncem 15. století byla tvrz přestavěna na pozdně gotický hrad. V roce 1639 byl hrad vypálen Švédy a po roce 1648 opraven v barokním stylu. Po vystavění nového zámku ztratil definitivně funkci šlechtického sídla a sloužil jako obydlí úředníkům a jako hospodářské zázemí. Začátkem 19. století došlo k empírovým úpravám. Nejvýraznější osobností rodu Vrbnů byl nesporně hrabě Rudolf, prezident Královské společnosti nauk, přírodovědec, filantrop a podnikatel. Založil mj. botanickou zahradu podél obou zámků, vystavěl empírovou rodovou hrobku, zejména však investoval do hořovického železářského průmyslu. Na přelomu 18. a 19. století dosahuje zdejší slévárenství špičkové evropské úrovně zejména v produkci litinových šperků, kamen, mříží, reliéfů, soch atd. |
||
|
