Mapa Česka Jednorázové akce Stálé expozice Pohledy s hrady a zámky Panofotky Diskuzní fórum Naše služby Přidat objekt English version
Hrady, zámky a jiné památky Muzea a galerie Hotely, penziony a jiné ubytování Restaurace English version

 
 
   
 Tato sekce    Náš tip

   Vyhledat
   Nalezeno
   Detaily památky
 
Jakoukoli fotografii z této či libovolné jiné stránky našeho serveru můžete poslat jako elektronickou pohlednici, stačí na ni klep-nout.
 
 

 
  • Poslední prohlídka začíná obvykle délku jedné prohlídky před koncem otevírací doby.
  • Vstupné: plné, snížené (např. děti, studenti, důchodci), ci-zinci plné, cizinci snížené (zpravidla s cizojazyčným výkladem).
     
  • Seznam doporučené literatury získáte po klepnutí na odkaz.

 
 
 
  • Arcibiskupský palác,   okres Olomouc




Adresa:  Wurmova 9
77101  Olomouc
Telefon:  587 405 111
Email:  rousova@arcibol.cz

 
 
 

Poslední aktualizace:  30.6.2006
Poloha tohoto objektu
 

Olomoucký kraj, ve městě Olomouc.
 
Zobrazit detailní polohu
 
toto je negarantovaný záznam ...
Popis

Budova paláce v Olomouci pochází z let 1664-1674 (projekt G. P. Tancala), úpravy v roce 1906. Výzdoba historických sálů vznikala od pol. 18. stol. do zač. 20. stol. Hodnotný historický mobiliář. V roce 1848 zde abdikoval Ferdinand V. a nastupuje František Josef I. V r. 1995 zde pobýval papež Jan Pavel II. Objekt není běžně přístupný veřejnosti.
 
Historie dnešní budovy arcibiskupského paláce
Místo, na němž je vybudován dnešní arcibiskupský palác je v pořadí již třetí lokalitou, na níž si olomoučtí biskupové vybudovali své sídlo. První biskupský dům byl postaven krátce po založení olomouckého biskupství (1063 u kostela sv. Petra, který stávala na nároží dnešních ulice Wurmovy a Křížkovského. Druhý pak v první polovině 12. století u dómu sv. Václava, který měl tehdy podobu románské baziliky a kde kolem roku 1141 biskup Jindřich Zdík, kal vybudovat nádherný románský palác, jehož torzo se zachovalo dodnes a je známo pod názvem tzv. „Přemyslovský palác“. Třetí biskupský dům byl vybudován počátkem 13. století v místech dnešního presbytáře katedrály sv. Václava. O jeho podobě však nevíme nic bližšího a jeho existenci dokládají pouze písemné zprávy a dobová vyobrazení. Renesanční rezidenci pak vybudoval biskup Stanislav I. Thurzo počátkem 16. století již v místech dnešní budovy arcibiskupského paláce.
Nynější palác pak dal postavit Karel II. Lichtenstein – Castelcorn (1664 - 1695) v letech 1664 – 1674 poté, co během švédské okupace Olomouce (do 1650) a požárem (1661) bylo značně poškozeno dosavadní renesanční sídlo olomouckých biskupů. Plány nového paláce vyhotovil císařský architekt Giovanni Pietro Tencala, který rovněž přestavoval kroměřížský zámek, klášter Hradisko u Olomouce, kostel sv. Michala v Olomouci či kostel ve Staré Vodě. K jeho dalším známým projektům pak patří také chrám na Svatém Kopečku.
Na původní vnitřní výzdobě barokní rezidence pracovali rovněž italští umělci. Vůdčí osobností štukatérské dílny byl architekt, sochař a štukatér Baldesare Fontana (1658 - 1738), jehož dílem je také výzdoba kostela na Svatém Kopečku, saly tereny kroměřížského zámku a hlavní oltář baziliky na Velehradě. Freskami, které se bohužel, až na drobné výjimky, nezachovaly, palác vyzdobili Carpoforo Tencala (1623 - 1685) z Bissone v dnešním Švýcarsku, a Incenzo Cristoforo Monti, který je také autorem fresek v knihovně kláštera Hradisko.
Vzhled průčelí rezidence byl pozměněn až v roce 1906 za arcibiskupa Františka Sáleského Bauera podle projektu architekta Vladimíra Fischera, který původní ploché a rovné dvoupatrové, 83 metry dlouhé průčelí se třemi portály rozčlenil středním rizalitem, zvýšil jej a zakončil měděnou vížkou a štítem s hodinami a sochou sv. Václava.
 
Expozice

  • Vestibul a schodiště - V letech 1923 - 1929 dal interiér rezidence nově vyzdobit arcibiskup Leopold Prečan malířem Jano Köhlerem. Ten umístil svou fresku Dobrého pastýře do vestibulu na znamení, že každý biskup má být dobrým pastýřem věřících ve své diecézi. Klenba vestibulu a schodiště je pak vyzdobena Köhlerovými sgrafity. Dva mramoroví lvi na schodišti jsou nejspíše novozákonním symbolem Krista, který sám sebe vzbudil ze smrti (dřímající lev, lev probouzející se k životu). Na zdi vlevo je umístěn portrét kardinála Františka Ditrichštejna (1599 - 1636), za jehož episkopátu byl vybudován renesanční presbytář katedrály sv. Václava, který pak byl v 80. letech 19. století přestavěn do dnešní novogotické podoby.
  • Sousoší sv. Cyrila a Metoděje - Jedná se o sádrový model, který zhotovil pražský sochař Emanuel Max (1810 - 1901) r. 1840 v Římě, podle něhož pak vytvořil mramorové sousoší pro chrám sv. Cyrila a Metoděje v Praze - Karlíně. Model zůstal v Říme až do r. 1853, kdy byl převezen na Velehrad. V roce 1907 kroměřížský sochař Ferdinand Neumann vytesal podle něho velehradské mramorové sousoší soluňských bratří. Za protějšek jim dal sv. Petra a Pavla.
    Velehradský model si téhož roku odvezl arcibiskup František Sáleský Bauer do své olomoucké rezidence a umístil jej do čela schodiště, aby tak naznačil, že olomoučtí biskupové jsou nástupci sv. Metoděje na moravském biskupském stolci.
    Maxovo sousoší je prvním případem nového historického pojetí soluňských bratří Metoděje - arcibiskupa a Konstantina (Cyrila) - mnicha, jak tomu ve skutečnosti bylo. Po celý středověk byli totiž uctívání a znázorňováni jako biskupové. Posledním případem takovéhoto znázornění je sousoší na Hostýně z r. 1845.
    Arcibiskup Prečan dal r. 1926 pro odlitek zhotovit nový kamenný podstavec se znakem kardinála Bauera (mlýnské kolo, meč zkřížený s klíčem podle patrocinia brněnské katedrály a sv. Václav podle olomoucké katedrály) a svým (tři zlaté klasy v modrém poli) a nápisem: "Tito jsou otcové naši a opravdoví pastýři, kteří nás, přebývající ve tmách, povolali k podivuhodnému světlu života." Dovětek nás pak informuje, že papež Jan Pavel II. v roce 1980 prohlásil sv. Cyrila a Metoděje za spolupatrony Evropy (spolu se sv. Benediktem).
  • Chodba v prvním patře - Nad vchodem do dnešních pracoven otce arcibiskupa a jeho sekretariátu namaloval Jano Köhler fresku se symbolem Eucharistie a alegorií naší národní a státní suverenity, které jsme dosáhli v roce 1918. Na památku této události arcibiskup Prečan požádal, aby olomoucké arcibiskupství smělo užívat ve znaku místo dvou černých orlic dva české lvy. Nový znak byl vládou povolen v roce 1924.
    Nad vchodem do arcibiskupské knihovny je druhá supraporta, na níž je zobrazen starý znak olomouckého biskupství, který užívalo biskupství a později arcibiskupství od r. 1588. V pozadí je letní sídlo olomouckých arcibiskupů - zámek v Kroměříži. Sbírka arcibiskupských kočárů, z nichž jeden rovněž můžeme vidět na obraze, je dnes umístěna na zámku v Náměšti na Hané.<
  • Obrazy na schodišti do druhého patra - Na čelní zdi schodiště do druhého poschodí je zavěšen velký portrét na jehož pozadí můžeme vidět salzbusrký dóm a hrad. Názory na portrétovanou osobnost se různí. Podle jedněch jed o kapitulního děkana Leopolda Podstatzkého, rodem ze Salzburku, který ubytoval na děkanství roku 1767 jedenáctiletého W.A. Mozarta, jeho otce a sestru. Podle druhých jde o prvního olomouckého arcibiskupa a metropolitu moravského Antonína Theodora Colloreda - Waldesee (1777 - 1811), který byl na biskupa vysvěcen r. 1777 v Salcburku svým bratrancem arcibiskupem Jeronýmem hrabětem Colloredo - Waldesee.
    Na boční zdi schodiště visí dva velké portréty - císařovny Marie Terezie, která vymohla u papeže povýšení olomouckého biskupství na arcibiskupství, a jejího manžela Františka Lotrinského. Marie Terezie i František Lotrinský v paláci několikrát pobývali.
  • Knihovna - Vstupní místnost před reprezentačními sály je historická příruční arcibiskupská knihovna (hlavní je na zámku v Kroměříži). Tato tzv. "jubilejní knihovna" byla zřízena pro arcibiskupa Leopolda Prečana v roce 19393 u příležitosti 50. výročí jeho kněžského svěcení. Skříně zhotovili v dílně arcibiskupství stolaři pod vedením Františka Rajnocha. Pozoruhodné jsou dva historické psací stroje a jeden stroj počítací.
  • Slavnostní dvorana - Tento původně jednoduchý prostorný barokní sál byl v roce 1906 vyzdoben štuky a umělými mramory olomouckým sochařem Josefem Hladíkem. Na klenbě můžeme vidět alegorie čtyř ročních období. Na čelní zdi sálu je umístěn portrét olomouckého arcibiskupa kardinála Rudolfa Jana (1819 - 1831), přítele, mecenáše a žáka Ludvíka van Beethovena. Arcibiskup Rudolf se mimo jiné zasloužil o vybudování městského divadla, zřízení městských sadů, povýšení lycea na univerzitu a byl také zakladatelem Vítkovických železáren. Na protější stěně u vchodu do sálu je umístěn portrét kardinála Františka Bauera, během jehož episkopátu byly provedeny úpravy interiéru tohoto sálu. Obraz byl namalován v roce 1916 absolventem pražské akademie Vincencem Dlouhým.
    Po vzniku republiky byl v tomto sále hostem první čs. prezident T.G. Masaryk se svým doprovodem při oficiální návštěvě Moravy r. 1921. Arcibiskupem tehdy byl Antonín Cyril Stojan. Podruhé zde byl přivítán Stojanovým nástupcem Leopoldem Prečanem po velkých manévrech na Moravě v roce 1929.
    Také prezident E. Beneš byl Prečanovým hostem při své návštěvě r. 1936 a při příležitosti obnovení olomoucké univerzity v r. 1947. V devadesátých letech byl zde přivítán také prezident Václav Havel.
    V roce 1995 byl v tomto sále po slavnostním svatořečení sv. Jana Sarkandra a sv. Zdislavy obědval Svatý otec Jan Pavel II. spolu s 80 biskupy, arcibiskupy a kardinály.
    V sále je dnes umístěna nejpočetnějšího souboru barokních židlí v českých zemích. Prostor je využíván k slavnostním zasedáním, zahájení a ukončení studijního roku na CM teologické fakultě UP, k promocím, komorním koncertům či přednáškám.
  • Trůnní sál - V tzv. Trůnním, či dříve Lenním sále, se 2. prosince 1848 rakouský císař Ferdinand V. Dobrotivý vzdal trůnu ve prospěch svého synovce, osmnáctiletého Františka Josefa I., předposledního císaře rakouské monarchie.
    Hostitelem císařské rodiny, která musela uprchnout z revoluční Vídně byl od 14. září 1848 tehdejší arcibiskup Maxmilián Josef Sommerau - Beeckh, který zde na památku této události dal zasadit mramorovou pamětní desku s latinským nápisem.
    Arcibiskup Theodor Kohn umístil v sále v roce 1898 císařovu bustu a tepanou mříž říšským orlem jako připomínku jeho padesátiletého panování.
    Vidíme zde také knihu z roku 1898 dokumentující průběh padesátiletého panování Františka Josefa s vyobrazením památné události z r. 1848. Na stole jsou pak umístěny fotokopie portrétů Ferdinanda V. Dobrotivého, mladého Františka Josefa I. a kardinála Maxmiliána Josefa Sommerau - Beeckha.
    Sál má původní výzdobu 1. poloviny 19. století. Nábytek je historizující. Pozoruhodné jsou i dřevěné lustry z 2. poloviny 18. století, které zdobí i následující místnosti.
  • Žlutý salónek - Zdi tzv. žlutého salónku jsou potaženy brokátovou textilní tapetou, podle níž místnost dostala svůj název. Kamna jsou klasicistní, intarzovaný sekretář u vstupních dveří je barokní. Ve vitrínách a na komodě je uloženo sklo a porcelán ze 17. - 20. století, dary hostů a farností. Na obraze vidíme Madonu s dítětem a světci: Leopoldem, markrabětem rakouským, Hubertem, Cecílií a Anežkou Římskou. V rohu je pak umístěn busta Františka I. v oděvu římských císařů, ve druhém rohu pak alabastrová váza.
    V dělící zdi tohoto a následujícího pokoje je drobná domácí kaple s rokokovou výzdobou stropu a barokním mobiliářem, v druhé půli zdi je pak topeniště pro kamna obou sálů, které je přístupné kamenným schodištěm z přízemí.
  • Přijímací sál - Tzv. červený přijímací sál s brokátovou textilní tapetou na stěnách byl vyzdoben v období rokoka: zrcadla, sokly, štuky na klenbě, kamna, míšeňský porcelán. Výzdoba byla pořízena za kardinála Ferdinanda Julia Trojera v polovině 18. století před návštěvou císařovny Marie Terezie. V tomto sále je dnes umístěn původní trůn z trůnního sálu. Nad ním je zavěšen portrét mladého císaře Františka Josefa I. z roku 1864 od dvorního malíře Antona Einsleho. V rohu u vstupních dveří je busta Papeže Pia IX. Z kararského mramoru. Tento Papež prohlásil v roce 1859 za blahoslaveného, dnes již svatého, Jana Sarkandra. Slovo PAX na rameni busty vytesal po jejím dokončení sám papež.
    Tento sál je rovněž nazýván císařský, protože zde nocovali před bitvou s Napoleonem (2. 12. 1805) rakouský císař František II. a ruský car Alexander I. Bylo zde dohodnuto, že bitva s Francouzi bude svedena u Olomouce v prostoru Olšany - Senice - Hněvotín. Na základě falešných zpráv, které Napoleon posílal do Olomouce, se dal nezkušený vrchní velitel spojeneckých vojsk - kníže Konstantin Pavlovič vylákat přes odpor generála Kutuzova ke Slavkovu u Brna, kde pak v "bitvě tří císařů" dosáhl Napoleon svého největšího vítězství.
  • Zelený pokoj - Zelený pokoj, opět se stěnami pokrytými zelenou textilní tapetou, je součástí někdejšího arcibiskupského bytu. Apartmá bylo propůjčováno vzácným hostům při jejich krátkých návštěvách.
    Pamětní deska mezi okny připomíná dohodu, tzv. Olomoucké punktace, uzavřenou v prosinci 1850. V listopadu 1850 se totiž schylovalo k válce mezi Rakouskem a Pruskem, které směřovalo k nadvládě nad celým Německem a chtělo vyloučit Rakousko z jednání v Německém spolku, utvořeném r. 1815. Za záminku si vzalo spor o Šlesvicko-Holštýnsko. Rakousko však povolalo z Itálie do Olomouce maršála Josefa Václava Radeckého z Radče se dvěma armádními sbory o síle 14.000 mužů. Této síly se Prusko zaleklo a v tomto kabinetu bylo ve dnech 28. - 30. 11. 1850 ministerským předsedou Felixem Schwarzenberkem, a pruským premiérem Otto Theodorem von Manteuflem sjednáno příměří. Jednání zprostředkoval ruský vyslanec Meyendorf.
    V dalších letech probíhaly v těchto prostorách porady mezi rakouským císařem Františkem Josefem I. a ruským carem Mikulášem (1851, 1853, 1856). Hostiteli byli arcibiskup kardinál Sommerau-Beeckh a Bedřich lantkrabě Fürstenberg.
    V pokoji se nachází barokní intarzovaná skříň, rokoková kamna, neobarokní postel s nočními stolky, plastika sv. Veroniky s otiskem Kristovy tváře. Na nočních stolcích jsou pak umístěny drobné obrazy: "Madona s dítětem a anděly" a "Oběť Abrahámova". Předložka - kůže medvěda - pochází z medvěda chovaného v hradním příkopě na arcibiskupském panství Hukvaldy. Podlaha je rovněž intarzovaná.
  • Pracovna - Poslední pokojík - pracovna - má klenbu zdobenou rokokovým štukem a kamna ve tvaru rohu hojnosti.

 
Kulturní akce

V současné době se v tomto objektu nekonají žádné kulturní akce, případně nás o nich jejich pořadatel neinformoval. 
Otevírací doba

Dny evropského dědictví: 1000 - 1700
Jindy pouze po předchozí dohodě (25 návštěvníků, v pracovní dny 800 - 1530)
 
Vstupné

30,- plné * 15,- snížené
 
Prohlídkové okruhy

Jeden prohlídkový okruh: max. 45 návštěvníků, nejvíce 25 návštěvníků.
 
Doplňkové služby

Prodej upomínkových předmětů, prodej tištěného průvodce (Cz, De), pronájem Velkého sálu (seriózní koncerty, konference, přednášky, rauty).
 
Foto, kamera

ne * ne
 
Bez bariér

ne
 
Parkování

před budovou (na vrátnici si na dobu stání
půjčit povolení k parkování) * u katedrály (200 m)
 
Provozovatel

Arcibiskupství olomoucké, Wurmova 9, Olomouc 771 01
 
Vlakbus

Stanice bus: Olomouc,,aut.nádr.
Stanice vlak: Olomouc hl.n.
Vyhledat autobusové spojení
Vyhledat vlakové spojení

 
 

  


 

 
Vyhledat možnosti stravování ...
 


  • Hostel plavecký stadion
Nabízíme možnost levného ubytování turistického typu v centru města Olomouce. Vhodné pro ubytování školních i jiných zájezdů, sportovní kluby a ostatní. Sociální zařízení a sprchy jsou společné na patře - dámské a pánské. Ubytovaní hosté mohou navštívit bazén zdarma.
 
Telefon:585 427 208 
Podrobnější údaje >>>

Podrobnější
údaje >>>
Adresa:Olterm&TD Olomouc, Olomouc
Email: hostel@olterm.cz
Jazyky:
Rezervace:telefon, email
Ceny:400
Kapacita:53+4

 
Vyhledat další možnosti ubytování ...
 
 
 

 

 
 

 

 
 
 
   Poslední aktualizace databáze: 21.04.2008
 
   Provozuje Taprimex Group, s.r.o.
   Všechna práva vyhrazena © 2000-2015