Popis - Památka Židovské muzeum v Praze

Židovské muzeum v Praze znovu otevírá návštěvníkům své expozice.

Pražské Židovské muzeum bylo založeno v roce l906 jako třetí z nejstarších židovských muzeí ve střední Evropě (Vídeň l895, Frankfurt l897). Příčinou jeho vzniku byla rozsáhlá přestavba Židovského Města a snaha o záchranu památek, především z inventářů Cikánovy a Velkodvorské synagogy, které byly zbořeny v květnu l906.
Hlavní úlohu při založení muzejního spolku sehrál hebraista PhDr. Salomon Hugo Lieben (l88l – l942), který právě ukončil studia na pražské univerzitě. Významným pomocníkem mu byl JUDr. August Stein (l854 – l937), představitel českožidovského hnutí a pozdější předseda Pražské židovské obce.
Stanovy Spolku k založení a vydržování Židovského muzea v Praze byly schváleny 29. srpna l906. Úkolem spolku bylo sbírat, uchovávat a vystavovat předměty domácího a synagogálního kultu, zejména umělecky provedené, dále archiválie, rukopisy a staré tisky týkající se židovských dějin a vyobrazení židovských památek a osobností, pokud pocházejí z Prahy nebo českých zemí. Právě v tomto regionálním zaměření viděl Lieben specifičnost pražského muzea, tím získala jeho sbírka svoji ucelenost a historický význam.
První prostory k uložení svých sbírek získalo muzeum v roce l907 v Benediktské ulici č. 5, kde byla na jaře l909 zpřístupněna první provizorní expozice. Nová stálá expozice muzea byla otevřena 28. dubna l9l2 v prvním patře nové budovy pražského pohřebního bratrstva v Široké ulici č. 7 (dříve Josefovské). V hlavním sále tu byl vytvořen synagogální interiér, další sloužily jako lapidárium a klenotnice s nejcennějšími stříbrnými předměty, rukopisy a tisky. První průvodce po expozici byl vydán v roce l924.
Zvýšená návštěvnost i růst sbírek si vynutily další rozšíření expozice do bývalé obřadní síně u Starého židovského hřbitova, která byla slavnostně otevřena 9. května l926. V roce l928 měl muzejní spolek 3l6 členů, v roce l929 muzeum navštívilo l3 233 návštěvníků. Členem kuratoria spolku se stal prof. Samuel Steinherz (1859 – l944), předseda Společnosti pro dějiny Židů v ČSR. Spolek navázal spolupráci s židovskými muzei ve Vídni, Frankfurtu, Berlíně, Vratislavi, Mnichově a řadou dalších židovských institucí a spolků.
Počátkem 30. let začala trvale klesat návštěvnost a snižovaly se i subvence muzea. V pohnuté atmosféře druhé republiky zažilo muzeum ještě jednou období zvýšeného zájmu ze strany židovských i nežidovských návštěvníků. Po okupaci českých zemí l5. března l939 byla jeho další činnost znemožněna. Muzejní spolek byl rozpuštěn a sbírky přešly do správy Pražské židovské obce.
Na podzim l94l byly pražské synagogy uzavřeny a přeměněny ve skladiště konfiskovaného židovského majetku. Také další židovské obce se brzy začaly vylidňovat deportacemi do koncentračních táborů. Vedoucí správy venkovských obcí JUDr. Karel Stein (l906 – l96l) začal rychle hledat způsob záchrany ohrožených židovských památek. Počátkem roku l942 vypracoval návrh na zřízení ústředního muzea, kde by byly soustředěny sbírky z židovských muzeí v Praze a Mikulově, kultové předměty z pražských synagog a ostatní umělecké a historické památky z předválečných židovských obcí v Čechách a na Moravě. Po dlouhých jednáních nacisté projekt schválili, vedeni však zcela jinými záměry než jeho tvůrci.
K účasti na projektu byl přizván zakladatel pražského muzea PhDr. Salomon Hugo Lieben, knihovník Pražské židovské obce prof. dr. Tobiáš Jakobowits (1887 – 1944), bývalý ředitel Východoslovenského muzea v Košicích PhDr. Josef Polák (1886 –1945), jeden ze zakladatelů moravského Židovského muzea v Mikulově prof. dr. Alfred Engel (1881 – 1944), historička umění PhDr. Hana Volavková (1904 – 1985), avantgardní architekt a scénograf František Zelenka (1904 – 1944) a řada dalších odborných i administrativních pracovníků. Krátce zde pracoval i hebraista PhDr. Otto Muneles (l894 –1967) a spisovatel dr. Jiří Weil (1900 – l959).
Židovské ústřední muzeum začalo pracovat 3. srpna l942 v budově bývalé židovské školy v Jáchymově ulici. Ve stále rychlejším sledu přicházely do Prahy zásilky vybraných předmětů ze všech bývalých židovských obcí. V muzeu byly předměty evidovány, tříděny a katalogizovány. Ve vyklizených synagogách bylo pracovníkům muzea přikázáno vytvořit uzavřené expozice: jako první byla dokončena výstava hebrejských rukopisů a tisků ve Vysoké synagoze (připravil T. Jakobowits a F. Zelenka), v postranních lodích Staronové synagogy byla instalována výstava věnovaná architektuře středověkých synagog (J. Polák). Největší expozice na téma židovských tradic a zvyků byla uskutečněna během roku l943 v Klausové synagoze ( J. Polák, H. Volavková, F. Zelenka). V Obřadní síni u Starého židovského hřbitova bylo zřízeno Muzeum pražského ghetta (J. Polák, H. Volavková), zamýšlená historická expozice v Pinkasově synagoze se již nerealizovala.
Za neobvykle obtížných podmínek, pod neustálou hrozbou deportace či zatčení a při maximálním pracovním vytížení vytvořili pracovníci muzea během dvou let dílo, jaké se za normálních podmínek rodí celá desetiletí. V létě a na podzim l944 byla většina vedoucích pracovníků muzea deportována do Terezína a Osvětimi, poslední zaměstnanci muzea šli do transportu ještě v únoru l945. Po válce Židovské muzeum obnovilo svoji činnost pod správou Rady židovských obcí v ČSR a jeho vedením byla pověřena dr. Hana Volavková. V nově získané budově pohřebního bratrstva v Široké ulici č. 5 byly uspořádány studijní depozitáře synagogálního textilu, stříbra a obrazů, v bývalé židovské škole v Jáchymově ulici byly soustředěny nejvýznamnější knižní a archivní fondy a zřízena studovna. Nově bylo v muzeu založeno oddělení dokumentace válečné perzekuce a nemovitých památek. Do konce roku l949 se navracely původním majitelům předměty ze soukromého majetku a vydávaly kultové předměty pro potřeby 52 obnovených židovských obcí.
Hlavním úkolem prvního poválečného roku byla však reinstalace válečných expozic v Klausové synagoze a v Muzeu pražského ghetta, které byly znovu otevřeny za účasti široké veřejnosti 26. června l946. Také ve výstavním sále v Široké ulici byla uspořádána řada krátkodobých výstav. Expozice muzea navštívilo v letech l946 – l949 nejméně l97 000 návštěvníků.
Dne 4. dubna l950 bylo muzeum podřízeno ministerstvu školství. Budova v Široké ulici byla zabrána státem, náhradou byla muzeu předána Vysoká a Pinkasova synagoga, po rekonstrukci přeměněná na Památník 77 297 židovských obětí z českých zemí. V polovině padesátých let byla muzeu předána také Španělská a Maiselova synagoga, které byly později upraveny na depozitáře a expozice synagogálního textilu a stříbra. V atmosféře politických procesů byla potlačována jakákoli specificky judaistická témata, výstavně se uplatnily pouze dětské kresby a umění z terezínského ghetta. V roce l96l se stal ředitelem muzea Vilém Benda. Za jeho vedení se zvýšila výstavní činnost muzea doma i v zahraničí, která vyvrcholila oslavami Milenia Judaica Bohemica v roce l968. Za normalizace po srpnu l968 se muzeum znovu ocitlo v hluboké izolaci. Teprve v letech l983 – l985 se uskutečnila pod názvem Precious Legacy dosud největší zahraniční výstava, která putovala po mnoha městech v USA a Kanadě.
Po listopadu l989 se stala ředitelkou PhDr. Ludmila Kybalová. Muzeum se podílelo na přípravě mnoha výstav v Izraeli, USA i Evropě a uspořádalo desítky regionálních výstav v mnoha českých a moravských městech. Téměř po čtvrtstoletí byla v roce l992 znovu otevřena Pinkasova synagoga a zahájena obnova zničeného Památníku 77 297 obětí.
V říjnu l994 bylo muzeum navráceno do majetku Federace židovských obcí v ČSR a jeho ředitelem byl jmenován PhDr. Leo Pavlát. Hlavním úkolem se stala obnova objektů a stálých expozic: Jako první byla na jaře l995 dokončena historická expozice v Maiselově synagoze, 16. dubna byl otevřen dokončený Památník v Pinkasově synagoze. 30. dubna l996 byla zpřístupněna nová expozice židovských tradic a zvyků v Klausové synagoze. V květnu 1997 byla znovu otevřena rekonstruovaná Obřadní síň u Starého židovského hřbitova. V listopadu 1998 byla dokončena rekonstrukce Španělské synagogy s expozicí věnovanou židovské historii v českých zemích od osvícení až do současnosti.

U zrodu Židovského muzea v roce 1906 stáli historik dr. Salomon Lieben a dr. Augustin Stein, představitel českožidovského hnutí a pozdější předseda Pražské židovské obce. Původním záměrem bylo zachovat cenné umělecké předměty z pražských synagog, které byly v rámci přestavby Židovského města počátkem 20. století zrušeny.
Po okupaci Čech a Moravy 15. března 1939 bylo muzeum pro veřejnost uzavřeno. V roce 1942 nacisté zřídili Židovské ústřední muzeum, kam byly soustředěny umělecké předměty ze všech zrušených židovských obcí a synagog Čech a Moravy. Jeho založení navrhl dr. Stein, který se ve spolupráci s dalšími odbornými pracovníky snažil zachránit židovské památky ohrožené probíhající konfiskací židovského majetku. Nacisté po dlouhých jednáních projekt ústředního muzea schválili, i když byli vedeni jinými záměry než jeho tvůrci. Po 2. světové válce Židovské muzeum přešlo pod správu Rady Židovských obcí v ČSR. V roce 1950 pak bylo pod nátlakem převedeno do vlastnictví státu, v němž od roku 1948 vládla komunistická diktatura. Působení takto vzniklého Státního židovského muzea bylo poznamenáno řadou omezení, jež muzeu znemožňovala plně vyvíjet odbornou, expoziční, výzkumnou a osvětovou činnost. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se vytvořily podmínky, které vedly ke změně postavení muzea. K 1. říjnu 1994 byly budovy vráceny Židovské obci v Praze a sbírky Federaci Židovských obcí ČR a současně vzniklo Židovské muzeum v Praze jako nestátní instituce.

Židovské muzeum v Praze považuje za jeden z hlavních cílů informovat nejširší veřejnost o židovských dějinách, kultuře, tradicích a zvycích, zejména v Čechách a na Moravě, a přispět tak ke zlepšení atmosféry tolerance vůči odlišnostem. Vzdělávací a kulturní centrum zahájilo svou činnost v srpnu 1996, při příležitosti 90. výročí založení muzea. Rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy z 22. 7. 1996 bylo zařazeno do soustavy vzdělávacích zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Na přípravě svých programů spolupracuje s předními univerzitními odborníky a autory - historiky, judaisty, spisovateli i kulturními i vzdělávacími institucemi, jako jsou Památník Terezín, Ústav pro soudobé dějiny ČAV, Univerzita Karlova, Hebrejská univerzita v Jeruzalémě, Nadace Konráda Adenauera, Centrum teoretických studií, Open Society Fund, Helsinský občanský výbor apod.
Centrum nabízí vzdělávací a kulturní pořady a programy, přednášky, kombinované pořady, dílny a cykly, určené nejen židovským a nežidovským zájemcům z řad žáků, studentů, učitelů a badatelů, ale i širší veřejnosti. V těchto programech se zaměřuje na řadu dosud jen okrajově zmíněných témat. Vzdělávací a kulturní centrum disponuje technicky vybavenými přednáškovými sály o kapacitě 20, 45 a 70 míst. Nachází se v samém středu bývalého ghetta, s výhledem na starou židovskou radnici a židovský hřbitov. Součástí Centra je počítačová učebna a prezenční knihovna s video a fonotékou.