Lidová pověst

Záhada kolem krádeže zvonů


Chuligánské „žertíky“, které dnes tak často dělají starostí bezpečnostním orgánům, měly své předchůdce již v minulém století. Svědčí o tom událost, která se stala v noci z 5. na 6. listopadu 1848 v kostelíku sv. Jiljí na jižním břehu rybníka Světa v těsném sousedství koupaliště Ostende. Tehdy byli obyvatelé Třeboně i celého kraje vzrušeni odvážnou krádeží, při které neznámí pachatelé odcizili z kostela nejen velkou část bohoslužebních rouch a nádob, cínovou oltářovou lampu, ale i dva věžní zvony. Jeden z roku 1625 asi tři sta liber těžky, druhý o váze 180 liber s letopočtem 1687. Přes všechno úsilí zloději tehdy vypátráni nebyli.
Teprve po třiceti letech, 29. dubna 1878, učinil domaninský podruh Kašpar Vávrovský před třeboňským policejním mistrem Václavem Šemberou udání, ve kterém uvedl:
„V roce 1872 jsem se vystěhoval do Ameriky a pracoval jsem při dráze. Dostal jsem se do města Majnova (správně Winon), ležícího při řece Mississippi mezi městy St. Paul a La Grosse. Jednou jsem se v tamní hospodě seznámil s několika Čechy, z nichž dva byli ze vsi Branné. Ti se mě mezi řečí ptali, co je u Třeboně slyšet o těch dvou kradených zvonech od svatého Jiljí. Já jim odpověděl: „Teď už nic, ale toho času 1848, kdy se to stalo, to byl velký rámus“. Načež oni: „To my víme, neb se jeden, Činátl hajný z toho oběsil a my museli odjet do Ameriky. Teď se jich nebojíme, svítí na nás jiné slunce. Nadřeli jsme se tenkrát dost a nic jsme z toho neměli. Byli jsme tehdy s Činátlem v Třeboni, popíjeli do půl jedenácté v noci v hospodě Pod hrází. Potom jsme zajeli s vozem k svatému Jiljí, sebrali oba zvony a odvezli na Činátlovo pole za lesem u Branné a tam jsme je zakopali asi dva sáhy hluboko vedle tam ležícího kamení. Prodat jsme je nemohli, a tak tam budou asi ještě odpočívat“.
Na základě tohoto udání dal schwarzenberský patronátní úřad 3. května 1878 zmizelé zvony na poli u Činátlovy hájovny hledat. Deset pěšáků překopalo celé pole místy do dva a půl metrové hloubky, ale nic se nenašlo. Jen v kraji se dlouho udržovala legenda, že v letních měsících je v době polední slyšet temné, ze země vycházející zvonění a nejeden občan z Branné byl ochoten přísahat, že zvony na vlastní uši slyšel. Legenda dnes už zanikla, zvony, předmět skutečné krádeže, zůstaly nadále nezvěstné.