August Sedláček


Zřejmě v roce 1600 byl v těsném sousedství hradu postaven kostelík Nejsvětější Trojice, o němž Sedláček později napsal:
 
„Byla tu totiž ve skále díra, o kteréž se povídalo, že tam zlí duchové bydleli a proměňujíce se v rozličných hovad tvářnosti, lidi tudy chodící strašili. I stalo se, že seděl tehda člověk ve vězení a slíbeno mu odpuštění, jestli se po provaze do té díry spustí a ji ohledá. Když ho však spustili, křičel, aby mu raději hlavu srazili. Když ho vytáhli, vypravoval, že mu z velikého smradu, křiku a vřesku tak bylo zle, že nic neviděl. Tedy lidé jinak nemyslili, než že je to vchod do pekla. Zasypávali tu díru, ale ta byla nenasytná. Konečně se jim to povedlo a postavili tu kostelík. Ten se udržel do roku 1830, kdež pro sešlosť zbořen“.
 
Od roku 1622 Housku i s přilehlým panstvím vlastnil dvanáct let Albrecht z Valdštejna, jenž si velice liboval honitbu v přilehlých lesích. Zanedlouho po zavraždění knížete hrad opanovala horda loupeživých Švédů, kterou odtud po čase vyhnali císařští, když nejdřív úkladně zabili jejich velitele Oronta. Na základě této události vznikla pověst, další kamínek do barvité mozaiky hradního folklóru. Podle ní se Oront měl na Housce věnovat černé magii a dokonce tu prý - zdejší ho asi opravdu neměli rádi - i obcoval s černou slepicí, aby získal nesmrtelnost. Tento úmysl mu překazila kulka vypálená ze zálohy, a tak se musel spokojit s tím, že se od té doby alespoň coby duch každou noc zjevuje v hlavní hradní místnosti.