August Sedláček

Pověst o zemanovi Holubovi


České krvi zemanské to jinak nebylo dáno, než že se mladíci dobrodružství dychtiví po světě rozjížděli. A tak i Holub vyjel z otcovského sedění, aby světa pokusil. Jel a jel, až přijel do mouřenínů země. Tu se dověděl, že dcera královská výborně hraje v šachy a že se proto na tom ustanovila, kterak chce každému, kdo by s ní hrál a nezvítězil, šachovnici o hlavu roztlouci. Povídalo se mu také, že nejeden chtěl zakusiti štěstí, ale každý že odjel s hlavou zavázanou.
 
Náš český synek, maje vtip po své paní mateři, také chtěl okusiti štěstí, a proto se vyptával, jakou odplatu vezme ten, kdo vyhraje. Odpovědělo se mu, to že je tak uděláno již dávno, tak jako že houska na krámě stojí peníz, že kdo vyhraje, druhému šachovnicí o hlavu dá, byť ji rozbil. I pustil se Holub do hry, a maje štěstí po ruce, hru na panně královské obdržel, ale potom nic se nerozmýšleje vzal šachovnici a o hlavu královninu ji otloukl.
 
To když uslyšel otec její, čiperného jinocha pochválil, a když tento se pak potřebovati dal v mnohých věcech chvalitebných, obdařil ho pěkným znamením erbovním řka: "Ty nosiž na štítě šachovnici zlatou a černou, poněvadž s ní zápoliti umíš. A poněvadž jsi vtipem přemohl dceru královskou, nechá obraz její krášlí tvou přílbici." A jinoch, jsa toho vděčen, dal si na přílbici mouřenínskou pannu pod korunou, ale s hlavou zavitou bílým rouchem, zlatým lemováním a opásáním, ana šachovnici drží. Když pak jeden z jeho potomků Dohalice obdržel, zvali se odtud Dohalskými z Dohalic, a jako věrní synové svého národu vlasti platně a poctivě sloužili.