Bohumír Štéger


Jedním z nejzachovalejších hradů severomoravských býval jěště před nemnohými lety Sovinec. Býval to mocný a pevný hrad již před třemi sty lety, když švédská vojska zaplavila Moravu. Tehdy se zastavila jejich dravá síla před dvojí hradbou Sovice: jednou bylo mohutné opevnění, druhou statečná srdce jeho obhájců. Stará pověst vypravuje, že v městečku pod hradem bylo tehdy mezi domy porůznu sedm domečků, kam vedly ze Sovince tajné chodby. Tudy se zásobovala obležená posádka čerstvými potravinami a zbraněmi, hlavně střelivem. A jedině tak se mohlo stát, že v červenci roku 1643 vyšel z hradu parlamentář s bílým praporem, došel nerušeně do švédského tábora a požádal jménem svého velitele jejich generála o den příměří, protože prý chce posádka hradu Sovince oslavit narozeniny svého hejtmana velkou hostinou. I byl vyhlášen klid zbraní Švédové mrzutě naslouchali hudbě a veselému zpěvu, který z obleženého hradu až do švédského ležení po celý den zaléhal. Navečer vyšel znovu z hradní brány posel s bělostným praporem a za ním dva vojáci se stříbrnými mísami a konvicemi. S poklonou od svého hejtmana přinesli švédskému komandantovi - jako dík za ochotu - srnčí maso z kusu nedávno složeného, obloženého čerstvou zeleninou, a láhev mladého vína.
Když se zase vrátili na hrad, kroutili Švédové hlavami a řekli si, že není jinak možné, než že Ti na hradě jsou ve spolku s čertem, který jim nějakým kouzlem dodává jídlo a pití. A tak zanechali obléhání Sovince a odtáhli pryč.
Tehdy však došlo ke zradě. Jistý kovář z městečka, kterého dal kdysi sovinecký velitel potrestat dvaceti pěti ranami na šplapy za pytláctví, použil příležitosti a vyzradil švédskému generálovi tajemství sedmi „strážců“, jak se říkávalo těm domkům v městečku, kam ústily tajné chodby, a Švédové se vrátily ještě v září toho roku k Sovinci. Obléhání hradu převzal sám Torstenson, jejich vojevůdce obávaný, a to, i zrada kovářova, byla počátkem konce nedobitného Sovince. Tenkrát došla obleženým pitná voda a začali mít povážlivý nedostatek střeliva, protože Švédové obsadili těch sedm „strážců“. Sovinecký hejtman, Augustin Osvald Lichtenštejn, nabídl proto Švédům kapitulaci a ti ji přijalil. S rozvinutými praporci, za zvuku píšťal hudců a za dunění bubnů vojenských tamborů vyšla císařská posádka z hradu a prošla špalírem Švédů, kteří s Torstensonem v čele stáli a skloněnými prapory a tasenými zbraněmi zdravili statečného nepřítele. Za vojskem jely povozy s raněnými a nebylo jich málo.
Mimo ně nechalo císařské vojsko na Sovinci sedmdesát dva padlé, zatím co Švédové ztratili při obléhání ne méně než osm set svých nejlepších vojáků.