Lidová pověst

Bílá paní


Když se kloboucký pán Lev potřetí ženil, slavil svůj sňatek v Brně. Téhož dne po půlnoci pozorovali služebníci na hradě v komnatě zemřelé jeho druhé manželky jakési světlo. Nedovedli si vysvětlit, co by to mohlo být a ze strachu, aby snad nevznikl v komnatě oheň, omluvili se, že vniknou do komnaty, aby se předvědčili, co se tam děje.
Když přišli ke dveřím, neslyšeli ni toho nejmenšího zvuku, a proto tiše otevřeli a vstoupili dovnitř.
Tu spatiřili paní v bílém oděvu. Obličej měla závojem zahalený a v ruce držela svíci. Ubírala se do druhého pokoje a zamkla za sebou dveře.
Komorná poznala v ní dřívjější paní hradu, druhou manželku Lva Klobouckého, Žofii, a sdělila to ostatním sloužícím. Ti se strachem třásli a hned opustili komnatu. Světlo tam potom již nespatřili.
Po nějaké době se objevila bílá paní opět s rozžatou svící u dveří pokoje Lvova. Chvilku tam postála, jako by se rozmíšlela, má-li vstoupit, načeš se vrátila do své komnaty.
Sloužící, který ji spatřil, nejprve omdlel a teprve po chvíli přišel zas k sobě. Vidění pak oznámil svým druhům.
Druhého dne nato se Lev nebezpečně rozstonal a teprve po šesti týdnech se uzdravil.
Ještě jednou se zjevila bílá paní ve dlouhé chodbě hradební, a to v den Lvovy smrti.
Od těch časů bílá paní na klobouckém hradě spatřena nebyla.