 |
August SedláčekHomoleU Dušník za Bílou horou je pahrbek řečený Homole, na němž stojí kostel svatého Jiřího, božího bojovníka a ochránce všech udatných mužů. Ale vždycky ta homole tu nebývala, nýbrž byl čas, kdy tu byla úplná rovina. Tehda tu panoval mocný pán, který své poddané utiskoval. Za to zdvihli se proti němu, jali ho a takto ho pokutovali: Do země vražen hrubý kůl, k němu přivázán pán i s koněm, an na něm seděl, a každý z poddaných byl povinen nabrati do klobouku země, a jí okolo kolu nasypati, až by kůl s koněm i s pánem byl pokryt zemí. Jak si řekli, tak udělali. Pán mužně patřil na zemi přibývající, pokud jen koně zakrývala; když však mu sahala pod bradu, vzdychl si, že mu opustiti svit sluníčka, zelený háj s jeho rozkoší i se vším, co ho na světě těšilo, a bolestnou smrtí zemříti. Trapitelé jeho nepřestávali nositi, až byl vysokým rovem zakryt. Od té doby tu stála Homole, velká a strašná mohyla. Duch umořeného pána neměl pod zemí pokoje, nemohl tak tiše odpočívati jako člověk s dobrým svědomím, jehož jeho milí s pláčem v zemi uložili; sténal a vzdychal a kůň jeho bolestně řehtal, ale každý toho neslyšel. Slyšel tak jen ten, kdo třikráte běžel okolo Homole nepovzdechnuv si; a k tomu se za naší doby málokdo má, a proto také jen padesátý člověk to sténání slyší.  |
