August Sedláček

Svatý Ivan u Hodyně


V kostele svatého Jana Křtitele na Skále v jeskyni, kde svatý Ivan byl pochován, ležel kámen se skvrnami rudými jakoby od zaschlé krve. O tomto kameni si staří zbožní Čechové vypravovali tuto pověst:
 
Svatý Ivan byl u veliké lásce u knížete Bořivoje a kněžny Lidmily, kteří bydleli na hradě tetínském, když on přebýval v lesích u Dobříše. Na prosebnou žádost kněžninu vydal se jednou svatý Ivan, aby ji navštívil; ale když vyšel, zase si smyslil, že by na obyčejné cestě potkával lidi. Proto bral se cestou křivolakou po dolech a houštích, takže si jen cestu prodlužoval. A tak se unavil velice tou cestou, že se téhož dne nemohl vrátiti domů, nýbrž zůstal přes noc na Tetíně. Ale tu nikdo k němu nesměl, leč jen kníže a kněžna, kteří s ním nábožně rozmlouvali. Nazejtří, jakmile se rozednívalo, zase vracel se k obydlí svému a přišel ke dvěma vesnicím, blízko sebe stojícím, z nichž jedna se nazývala Hodyně a druhá Svinary. A když docházel Hodyně, usedl z velikého umdlení na kámen pod planou hruškou; ale ač byl ten kámen tvrdý a hrbolatý, přece pod ním změkl, aby se mu dobře sedělo.
 
Bylo to blízko kobylího pole, na němž pasáci kobyly, klisny a hříbata pásli. Vidouce cizího člověka, přiblížili se k němu, a spatřivše tvář vráskovitou, hrubě zarostlou, domnívali se, že vidí lesního muže; proto se ušklebovali na něho a posmívali se mu, až i jeden výrostek kamenem po něm hodil a ho okrvavil. Tu několik kapek krve přišlo na ten kámen a tak s ním srostly, že jich žádný déšť nesmyl.
 
Když pak náhodou šel tudy hospodář jeden z Hodyně a viděl, že se pasáci unavenému poutníku posmívají, přiskočil a spráskal je bičem tak, že je hned všechna rozjívenost přešla. A maje slitování s ubohým mužem, jenž byl umdlen a zlobou lidskou zarmoucen, přistoupil k němu, a učiniv obvyklé pozdravení, otázal se: "Medle, poutníče, rci, odkud jsi přišel a kam se ubíráš?" I řekl svatý: "Jdu z boží služby a půjdu, kam mne jeho svatá vůle povede." I seznal hospodář, že to není obyčejný chodec, a proto pravil: "Ej, poutníče, seznávám, že jsi unaven a lačen; nuže vejdi pod střechu domu mého, abys pojedl a tělu poshověl." Ale svatý nechtěl, a upřímný hospodář zase ho nutil a nutil, takže nepřicházeli k žádnému konci. Tu pravil konečně svatý Ivan: "Vida, že jsi upřímný muž a se mnou máš slitování, prosím tě, půjč mi probůh koníka, a já ti svou čest a víru připovídám, že jej ještě dnes budeš míti."
 
Tehda když někdo probůh prosil, málokdo ho oslyšel, a když někdo slíbil čest a víru, držel to tak, jako by nyní pět úpisků napsal. Proto sedlák se nic nerozpakoval půjčiti svého koníčka, ano měl radost, že se muži bohabojnému zavděčí. Tedy koníka přivedl a svatému ještě naň pomohl, neb tehda všechno na koni jezdilo, buď pán, buď kněz, aneb sedlák, a na vozíku vozili jen ženské. A tak se oba rozešli.
 
Sedlák vrátil se domů, věda jistě, že ještě dnes uvidí svého koně, a Ivan, poděkovav za dobrou vůli, klusal k Baštinám lesům. A když ho koník nejobtížnější cestou do vrchu donesl až na hřebeny a svatý Ivan poznal, že již nemá daleko ke svému obydlí, ssedl s koně a takto mu pravil: "Ty němá tváři, ve jménu Boha, který nás všechny stvořil a všechny obživuje, slyš tento můj rozkaz: Domů se navrátíš! Jdi, klusej, pospíchej!" A když to dořekl a kůň se obrátil, tu údy jeho se natahovaly, plece a hrudí mohutnělo, a byl z něho komoň, že by jej každý zemský pán rád byl vzal. A tak přišel do Hodyně do dvorce k tomu hospodáři, sotvaže mohl vrátky projíti, a jak poklusával po dvoře, bylo to, jako by byl kníže přijel. Hospodyně jsouc podle pohlaví svého zvídavější než muž, první vyběhla ze stavení, a vrátivši se volala na muže řkouc: "Ej, hospodáři, běhá nějaký velký kůň po našem dvoře. Snad shodil svého pána a zaběhl k nám." I vyběhl také sedlák ze stavení, viděl cizího koně osedlaného, a když ho vzal za uzdu, poznal sedlo, uzdu, udidlo a všecko koňské nádobí, že to jsou jeho věci. I nemohl si to všechno ve svém rozumu srovnati, až když se na to prospal. A poněvadž Pán Bůh také rozum toho osvítil, kterého milostí obdařil, sedlák poznal ráno, jak věc vpravdě byla, totiž že Pán Bůh mu dal, odplatu za jeho dobrý skutek.
 
Prodal dobře koně a peníze dal do svého statku, a poněvadž byl pracovitý muž, vynesly mu stonásobný užitek.