 |
August SedláčekOdpustky za pití vínaStaří Čechové nejen dobře uměli bojovati, ale i kvasiti, když se někde sesedli, a tu takové posedění nemělo tak hned konce. Druh druhu připíjel půlku, a ten, kterýž tak byl poctěn, druhou polovici dopíjel. Chyba však bylo, že ty kvasy tak dlouho trvávaly, až se podnítily zlé žádosti, a že nezřídka slovo neb dvě bývala příčinou, proč došlo ke svárům a půtkám. Druhdy některý byl zmrzačen, druhdy jiný byl proboden, že v krátkém čase zemřel. Litoval té věci nábožný pan Oldřich z Hradce, jenž byl královským číšníkem a podkomořím. Kdykoliv tedy páni u něho bývali na přátelském posedění a již poslední jídlo, totiž mísa hrachu, přinesena byla, vstal hostitel, a vzav koflík červeného vína, připil sousedu svému řka, aby pamětliv byl velikého utrpení Pána Ježíše; soused vzav dopil, číšník nalil, opět se připilo sousedu, a tak se věc vedla dále celým kolem, až zase došlo na hospodáře. Ten pak vstal, a již se víno nenalévalo. To se mnohým pánům zalíbilo, a hned toho příkladu následovali, a duchovenstvo také bylo rádo, že starý nešvar se stavuje. Aby pak nadobro přestal, Oldřich toho objednal při papeži Urbanovi IV., že dal každému Čechu, který by hrách pojedl a červeným vínem zapil, odpustky čtyřiceti dní. Češi tomu byli rádi, avšak okolní národy jim záviděly, že snadným způsobem a koflík vína držíce, docházejí takové milosti, pro kterou jiní křesané podstupují perné pokání.  |
