August Sedláček

Paleček


Jan Paleček byl šaškem u krále Jiřího a pána svého vtipem svým obveseloval. Ale Paleček byl také muž spravedlivý, který častokráte právu a spravedlnosti k vítězství pomohl, ujímaje se chudých a potlačovaných. Kde se o nějaké křivdě dověděl, hned to králi vtipným svým způsobem řekl. A poněvadž mnoho vtipných kousků provedl, široká šla o něm pověst po celé zemi, a ještě po stu letech si lidé rádi o Palečkovi vypravovali.
 
Jednoho času stalo se, že spáchána vražda uvečer, ale vrah vyskočiv utekl. Zamkli hned potom dům, a rychtář tam dopadl mladého Dubčanského, kterého měli za vraha. Nic mu nebylo platno zapírání, nazejtří ráno dali jej katu vésti k popravě. Tu na cestě naříkal řka: "Ach všemohoucí milý Bože, budiž tobě žalováno, že mám z toho světa nevinně sjíti a nemám prve před Milostí královskou slyšán býti." To slyšel Paleček, který se k tomu přihodil, a řekl k rychtáři a katu: "Bratře fojte, a ty, bratře kate! Počkejte mi tu s tímto vězněm, který se volá ke králi, až já se zase vrátím od krále."
 
I běžel spěšně na hrad ke králi a takto mluvil: "Bratře králi, slyšel jsem tam na tě žalobu od ubohého vězně, že jsi ho neslyšel. Přece nejsi lepší než Pán Kristus a ten vězeň není horší než ďábel, a přece Pán Kristus ďábla vyslyšel a dal se mu na jeruzalémský kostel nositi a s sebou mluviti." Král hned nerozuměl jeho řeči, co chce, ale když mu Paleček pověděl, co viděl, poslal s ním dvorského maršálka do Prahy. Tedy k němu Dubčanský přiveden a potom propuštěn na rukojmě, aby se z toho do čtyř neděl vyvedl. Naštěstí se v tom čase vinného doptali.
 
V jeden pátek sedl Paleček v královské světnici mezi mládence, kteří seděli za stolem u dveří, protože rád od stolu ke stolu přecházel. Přinesli jim ryby na stůl, ale samé toliko běličky. Tu vzal Paleček jednu, přistrčil ji k uchu, a ptal se jí: "Víš něco o mém bratru?" A když to několikráte tak řekl, dali se mládenci do smíchu, až to král slyšel a ptal se, co se děje. Maršálek odpověděl: "Milostivý králi, bratr Paleček sedí s těmi mládenci za stolem a mluví s rybami." Tu se král zasmál a řekl: "Bratře Palečku, co tam děláš? Proč nejdeš k nám ke stolu?" Odpověděl Paleček: "Bratře králi, povímť krátce. Měl jsem bratra rybáře, utonul mi v řece, a protož se těchto ryb ptám, vědí-li co o něm." I ptal se král zase: "A coť praví?" Řekl Paleček: "Tak praví, že jsou ještě mladé, a proto o něm nic nevědí, než abych se ptal těch starých ryb, které jsou na tvém stolu." Král porozuměv tomu, kázal naklásti největších ryb na talíř a donésti Palečkovi.
 
Paleček v létě chodíval do vesnic a tu chudým lidem pomáhal, když opravovali nebo pokrývali chalupy. Když však přišlo poledne, nejedl u nich, než šel k zemanu neb šafáři. Každý mu rád dal jísti, protože ho znali, ale někdy ho škádlili řkouce: "Bratře Palečku, však jsi u nás nedělal, proč u nás jíš?" Odpovídal vždy: "Víš-li co, bratře, až ty budeš chudým, také tobě budu pomáhati, a až ten chudý bude tak bohatý jako ty, půjdu k němu jísti."
 
Paleček býval při penězích, protože mu král dával každou sobotu patnáct bílých haléřů. Nosíval ty peníze v měšečku na pasu a rozdával těm, kteří měli dětí mnoho a statku málo. Jednou vyšel ven a přenocoval v krčmě. Tu však byl také jeden zlosyn, kterýž na to myslil, aby Palečkovi uřezal od pasu měšec, až bude spáti. Paleček však byl chytrý a opatrný a to zpozoroval, že zlosyn nespí a jen dělá, jako by spal. Když to tak přes půlnoc vydržel, vstal a rozkázal zlosynovi, aby rozsvítil, že mu dá na pivo. Když pak ten rozsvítil, Paleček vysypal peníze, a udělav dvě hromádky po půl osmu bílém, řekl: "Milý bratře, rozumím tomu, že nespíš, chtě můj měšec uřezati, a já také bdím, abys to neudělal, a tak sobě oba hlavy trápíme. A protož vezmi raději polovici hned, a dadouce sobě pokoj, spěme. A ještě ti poradím, abys toho řemesla nechal, sice visneš."
 
Paleček mnoho sukní do roka míval. Neb když viděl člověka nuzného, dal mu se sebe sukni a pak šel bez sukně ke králi řka: "Bratře králi, dej mi sukni, neboť jsem první dal Pánu Bohu." I ptal se král: "I kde jsi viděl Pána Boha, žes mu sukni dal?" Odpověděl Paleček: "I zdaliž nevíš písma: Co jste mému nejmenšímu učinili, mně jste učinili."
 
Krále Jiřího napomínal, aby se krále nebeského bál, lidi v pokoji a spravedlnosti spravoval, a s ním se rozžehnav, v Pánu usnul. Král Jiří umřel některý čas po něm.