 |
August SedláčekO erbovním znamení korbelaZa oněch dob byl udatný panoš, který se vydal do Francie, a tu králi platné služby čině, velikého dosáhl bohatství. Měl drahně rozličných věcí, ale ty všechny zpeněžil, protože myslil, že peníze mají všude cenu. Pak mu však i ty peníze dělaly starosti, nikoliv snad proto, že by nebyl věděl, co s nimi začíti, ale proto, že se bál je vézti dlouho cizími krajinami, aby nebyl o ně připraven a oloupen. Konečně i v tom si věděl rady. Hledal, až našel koláře, který byl také Čech, a s ním o tom rozmlouval, jak by nejlépe tu věc vyvlékli. Udělal mu tedy kolář vozík a k tomu kola s hrubými písty na způsob korbelů, do nich navrtal díry, a ty zase nalívali zlatem z peněz rozpuštěným. Na vozík pak si naložil, co mu ještě svrchků zbylo, sám si sedl na levého neb podsedního vozníka a ujížděl domů. Když přišel do Čech, rozbil kola a zlato zase dobře zpeněžil. Všichni se divili jeho důmyslnosti, a brzo se po celé zemi mluvilo o těch korbelích, v nichž převezeno zlato. Když se o tom kníže dověděl, dal si ho zavolati, a učiniv mu dar proto, že zemi české čest činil v cizích zemích, na věčnou památku dal mu malovati kus kola otlučeného. Tak si vypravovali potomci jeho Stanovští z Čechtic, ale téhož erbu a rodu jsou také Chotkové z Chotkova a Lažanští z Bukové. V Polsku byli téhož erbu také Pošvistové (Požvizdové), proto tak řečení, že předek jeden, když v noci jel na kočím voze a sedláci za ním pohvizdovali, rozkázal pacholku zastaviti, ssedl dolů, a mnohé pobiv, je na hromadu jako snopy nakladl.  |
