|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Zakladatelem zámku a špitálu František Antonín Špork (1662-1738) náležel k nejvzdělanějším osobnostem barokní doby. Po dobrozdání o léčivosti pramenů vybudoval v Kuksu lázně, které byly začátkem 18. století srovnatelné s evropskými lázeňskými středisky a zároveň se staly místem, kde se setkávali politikové, vědci i umělci. Lázeňská budova s kaplí byla vybudována již v letech 1692-1695 na levém labském břehu. Roku 1711 k nim přibyl zámek, divadlo a do roku 1722 byl dokončen lázeňský dům a Dům filosofů, v němž byla uložena bohatá knihovna. Až na široké schodiště k Labi a hostinec se z této části nedochovaly žádné pozůstatky. Architektonické skloubení této části areálu bylo patrně dílem italského architekta G. B. Alliprandiho, který navrhl stavbu špitálu s ústřední budovou kostela Nejsvětější Trojice s kryptou na protějším pravém labském břehu. Stavbu provedl v letech 1710-1712 italský stavitel Pietro Netolla s kameníkem Pietrem Antoniem della Torre. Špitál nechal založit Špork pro 100 chudých a zestárlých poddaných hradišťského panství. Hlavní pozoruhodností Kuksu je sochařská výzdoba před průčelím kostela a špitálu z let 1712-1731. Jejím autorem je sochař vrcholného baroka v Čechách Matyáš Bernard Braun. Ve 24 alegorických sochách Ctností a Neřestí, v alegorii osmi Blahoslavenství, v plastikách Náboženství, Andělů smrti i v soše Křesťanského rytíře vyjádřil smýšlení a postoj hraběte Šporka ke světu i životu. Mezi evropské unikáty se řadí barokní lékárna s původním mobiliářem z 1. poloviny 18. století. Ke Kuksu patří ještě Betlém s Braunovými sochami a reliéfy tesanými přímo do pískovcových skal. |
||
|