Ledečský hrad stojí na skalním ostrohu, pod nímž protéká řeka Sázava. Svým raně gotickým jádrem (věž bergfritového typu, východní palác, zbytky parkánu) náleží k nejstarším šlechtickým sídlům, stavěným v polovině 13. století. Hrad byl postupně přistavován goticky, renesančně a barokně až do dnešní podoby.
Na ledečském panství se vystřídala řada majitelů.
Nejdéle zde působil rod pánů z Říčan, jejichž erb s drobnými úpravami převzalo město do svého znaku. Po tragické události r. 1509, kdy při zřícení stropu gotického paláce zahynula manželka Buriana Ledečského Žofka ze Sovince a jeho dva synové – poslední dědicové z rodu Říčanských, přešlo panství na čas pod vládu Meziříčských z Lomnice. V roce 1562 vymohl Zdeněk Meziříčský na císaři Ferdinandu I. Majestát povyšující Ledeč na město, včetně povolení magistrátu používat pečeť z červeného vosku – výsada královských měst.
Dalšími majiteli byli Trčkové z Lípy, Lobkowiczové, Adrian z Enkefurtu, Thunové, Věžníkové...
Pozvolna upadající a zadlužené panství prodal v roce 1753 Ignác z Kochu císařovně Marii Terezii, a ta ho darovala Ústavu zchudlých šlechtičen, který založila v Praze na Hradčanech. V roce 1879 zachvátil hrad zhoubný požár, který se podařilo uhasit až po třech dnech. Hrad už nebyl nikdy uveden do původní podoby. Terezianskému ústavu šlechtičen patřilo panství až do první pozemkové reformy, kdy ho převzal do správy stát. Přímým majetkem státu se stal až v roce 1945. V roce 1951 byl hrad převeden do užívání Československým státním lesům. V současné době je majetkem města Ledeč nad Sázavou a společnosti Aquacomp Hard s.r.o. |
