Vítáme Vás na zámku v Liběchově, kde v roce 1977 po rozsáhlé rekonstrukci byly veřejnosti zpřístupněny asijské sbírky Náprstkova muzea, složky Národního muzea. Historie zámku sahá až k přelomu 12. a 13. století. Tehdy zde stávala dřevěná tvrz, na začátku 16. století byl již částečně kamenná. V polovině téhož století byla pak vybudována okrouhlá renesanční tvrz se širokým vodním příkopem. Velkorysá přestavba zámku z prvé poloviny 18. století je dílem slavného pražského architekta a stavitele Františka Maxmiliána Kaňky. Na přání tehdejšího majitele Jana Jáchyma Pachty z Rájova přeměni Kaňka tvrz v pohodlné barokní křídlo a jeho přestavba je dodnes určující pro vzhled zámku a okolí. Při výzdobě s Kaňkou spolupracovali také jeho přátelé, sochař Matyáš Bernard Braun a malíř Václav Vavřinec Rainer. Rainerovy malby se bohužel nedochovaly, ale obnovený zámecký park tvoří plastiky z Braunova okruhu. Kostel sv. Havla v Liběchově je také barokní a pravděpodobně také dílo Kaňkovo. Ve stavebních tradicích J. J. Pachty pokračoval jeho syn Hubert Karel, který panství převzal po svém otci. Nechal postavit křížovou cestu od kostela sv. Havla, ke kostelíku sv. Ducha (namaloval jezuitský řádový malíř Josef Kramolín - namalované výjevy se nedochovaly). V roce 1781 nechal postavit konírnu pro 4 x 8 koní (před zámkem). Kostelík sv. Ducha existoval již ve 14. století, za husitských válek byl zcela zničen, obnoven znovu v druhé polovině 17. století a současnou podobu dostal až v prvé polovině 19. století.
V sale terreně jsou restaurované fresky našeho malíře a dekoratéra Josefa Navrátila (prvá polovina 19. století) s námětem hrdinské poemy Vlasta (dívčí válka přepracovaná do období romantismu). Pro obrozeneckou společnost (Matouš Kácel, filosof Bernard Bolzano, Palacký, Jungman, Hanka, Sabina, Rieger), která se scházela na zámku za tehdejšího majitele Antonína Veita, bylo takové téma výrazem vlasteneckého smýšlení. Veit také podporoval Václava Levého, který na zámku v tomto období pracoval jako kuchařský pomocník, později vystudoval na náklady Veita sochařskou akademii v Mnichově a stal se významnou osobností našeho moderního sochařství. Levého dílo je zastoupeno jednak přímo v zámeckém parku - Pomona a Flóra, znázorňující jaro a podzim a některé zahradní vázy, jednak nedaleko Liběchova v lese u obce Želízy, kde Levého reliéfy tesané do pískovcových skal dokumentují spontánní výtvarný projev sochařských začátků (jeskyně Klácelka, skupina Blaník, Čertovy Hlavy, Harfenice aj.).
Památkou na romantický vztah k zemím z Východu je orientální salónek. Od doby, kdy malíř Josef Navrátil namaloval čínskou tématiku (Prodej koček v čínském přístavě, Lampionový průvod, Kuřáci opia), neuplynulo relativně příliš mnoho času, ale poznání asijských zemí a národů a vztah k nim se podstatně změnily. Čínská tématika vznikla v roce 1840. Dekoratérská práce Josefa Navrátila - islámská tématika vznikla již po roce 1830 (stropy, sloupy, nádveřní oblouky). Nábytek není původní, ten se nedochoval. Je z prvé poloviny 20. století tzv. koloniální nábytek, přizpůsobený dovozu do Evropy. U oken v zadní části místnosti z Předního východu, pod Lampionovým průvodem, je čínská sedací souprava (čalounění přizpůsobeno do Evropy).
Po rozpadu rakouské monarchie a vzniku československého státu v roce 1920 panství koupil od pruské hraběnky Lippe Ing. František Homolka a vlastnil jej až do roku 1949, kdy zámek převzala Národní kulturní komise a hospodářské objekty čs. státní statky.
V roce 1925 byl zámek vyhlášen kulturně historickou památkou. Za druhé světové války bylo území Liběchova odtrženo od českých zemí a zámek sloužil jako lazaret německé armádě a tehdy došlo k rozsáhlým škodám na vnější i vnitřní umělecké výzdobě (interiéry byly vybíleny vápnem a Navrátilovy fresky v prvním patře byly buď zcela zničeny, nebo šly jen částečně restaurovat - lámaistická kulturní oblast.
Od roku 1949 je zámek státní v roce 1954 byl propůjčen čs. státnímu filmu, který zde o dva roky později prováděl nevhodné zásahy v bývalé konírně z roku 1781 a také zásah do interiéru zámku. V roce 1960 objekt převzalo Ministerstvo spravedlnosti, které zde mělo skladovací prostory. Od roku 1963 zámek vlastní Národní muzeum a to jej přidělilo v roce 1967 Náprstkovu muzeu, které zahájilo rozsáhlé rekonstrukční práce, které trvaly až do roku 1977, kdy byl zámek s asijskou části Náprstkova muzea zpřístupněn veřejnosti. |
