Minoritský klášter ve Znojmě
Vítáme Vás Historie Expozice Ubytování Diskuze \"" English version

 
 
   
 Poloha
Poloha tohoto objektu
 Reklama
 
 Anketa
  Jste spokojen(a) s rychlostí načítání těchto stránek?
 
Ano  (20942)
Ne  (4386)

 Kontaktujte nás
  Napište nám - jakýkoli svůj názor na náš server.
Oznamte chybu - je-li kdekoli na našich stránkách chyba, budeme velmi rádi, když nám to sdělíte.
Přidejte záznam - do jakékoli z našich sekcí, a to zdarma.
 
 
 
Popis

 
  • - Archeologie na Znojemsku - archeologická expozice dává ucelený obraz o pravěkém, raně historickém a středověkém osídlení jižní a jihozápadní Moravy. Postihuje nálezy štípaných nástrojů z období paleolitu, bohatě jsou zastoupeny nálezy z mladší doby kamenné kultury s lineární a vypíchanou keramikou. Pozornost návštěvníků poutají nádoby mladoneolitické kultury s moravskou malovanou keramikou, charakteristické červenožlutými ornamenty a soškami žen. Tuto kulturu právě ve Znojmě v roce 1888 objevil a popsal významný moravský archeolog notář Jaroslav Palliardi. Jeho blízký spolupracovník řídící učitel František Vildomec prozkoumal řadu sídlišť této kultury a vytvořil unikátní sbírku. Z pozdní doby kamenné jsou zastoupeny nálezy kultury nálevkovitých pohárů. Mezi odborníky je známý depot z Božic. Dále jsou vystaveny předměty kultury s kanelovou keramikou a zlomky nádob i nástrojů z kamene a kostí jevišovické kultury z výzkumů J. Palliardiho v Jevišovicích u Znojma. Rozsáhlejší sbírková kolekce přináleží kultuře zvoncovitých pohárů (bohaté hroby z Prosiměřic a Tvořihráze) a dále zahrnuje únětickou kulturu starší doby bronzové, např. sklad bronzových hřiven z území znojemského hradu. Pozornost si zaslouží např. depot velkých nádob lidu moravské věteřovské skupiny z Hodonic. Početná je keramika a bronzové předměty ze střední a mladší doby bronzové (početné bronzové nástroje, šperky a zbraně z Hodonic, Plavče, Znojma, Šatova aj). Dále je zastoupen širší výběr rekonstruovaných nádob z žárových hrobů z pohřebiště ve Znojmě - Oblekovicích. V expozici jsou rovněž nálezy z doby železné (horákovské kultury a doby laténské), doby římské (bronzová konvice aj.) a doby stěhování národů. Součástí je mimo jiné inventář bohatého hrobu z Černína (2 stříbrné, pozlacené spony, jantarový korál, skleněné korály aj.). Znojemský kraj již záhy osídlili Slované. Z hrobu v Hevlíně pochází soubor litých bronzových kování. Ve Znojmě - Hradišti vzniklo důležité hospodářské a náboženské středisko Velkomoravské říše a následujícího období. Expozice končí ukázkami středověké keramiky z historického jádra Znojma.
  • - Expozice černého řemesla - instalovaná v gotickém ambitu bývalého kláštera minoritů, prezentuje výrobky kovářů a zámečníků od konce 16. do 2. pol. 19. století. Jsou zde vystaveny vývěsní štíty, tepané mříže a náhrobní kříže, podkovy, zvony a další předměty. Všechny exponáty pocházejí ze znojemského regionu. Například mříže ze Znojma, náhrobní kříže z Jaroslavic a ze Želetic, vývěsní štíty ze Znojma a Vranova nad Dyjí. Pozornosti si zaslouží například renesanční mříž od Donáta Schönherra ze Znojma (kol. r. 1570) svým uměleckým ztvárněním lidských postav a vegetabilních motivů. Posláním expozice není ukázat chronologický vývoj kovodělného řemesla na Znojemsku, ale seznámit návštěvníka s krásou a řemeslnou dovedností tohoto druhu umělecké výroby našich předků. Patří mezi cenné součásti stavebního a uměleckohistorického bohatství regionu. Expozice je v posledních letech hojně navštěvována mj. i začínajícími uměleckými řemeslníky, kteří zde hledají inspiraci a poučení pro vlastní tvorbu.
  • - Neživá příroda Znojemska aneb na okraji Českého masívu - v prostorách bývalého minoritského kláštera na ulici Přemyslovců je zpřístupněna od roku 2002 expozice Neživá příroda Znojemska. Širšímu okruhu návštěvníků se snaží přiblížit procesy utvářející v čase měřeném na stovky milionů let "kamennou tvář" přírody a vztahy mezi organickými a anorganickými složkami životního prostředí. To, co vtisklo krajině na jihu Moravy její jedinečný ráz je především geologické rozhraní mezi prvohorním krystalinikem Českého masívu, sedimenty vyplněnou třetihorní karpatskou předhlubní a síť meandrujících vodních toků propojujících obě zcela odlišné oblasti hlubokými údolními zářezy nebo plochými terasami s naplaveninami. Jednou z nejvýznamnějších dominant jižní Moravy je kaňon Dyje, v němž jsou odkryty unikátní profily jihovýchodním okrajem moldanubika, dyjskou klenbou moravika a horninami dyjského masívu a krhovického krystalinika. Ačkoliv má expozice výrazně regionální zaměření, v jejích jednotlivých částech jsou vysvětlovány i některé základní a obecně platné pojmy z oborů geologických věd. "Podivné kameny" vystavené ve vstupní části expozice jsou drobné geologické objekty z minerálů a hornin (např. geoda, hranec, konkrece, valoun, tektonické zrcadlo, vrása, zlom, žíla) s nimiž se člověk setkává v přírodě aniž by tušil, co všechno mohou o místě nálezu prozradit. Krátký komentář vysvětlující jejich vznik ukazuje na vybraných exponátech kámen jako měnící se součást přírody. Po úvodní části expozice, v níž jsou představeny endogenní a exogenní síly a vysvětleny pojmy hornina a minerál (jde o jakousi rozcvičku) začíná jít "do tuhého". Schématem a galerií vybraných hornin je představeno krystalinikum Českého masívu. Od západu k východu, počínaje moldanubikem přes moravikum, dyjský a brněnský masív se ve sledu dílčích geologických jednotek uplatňují vyvřelé horniny a horniny s nízkým až vysokým stupněm přeměny (metamorfózy). Mezi prezentovanými vzorky je nejpočetnějším souborem zastoupeno moldanubikum, které tvoří podloží největší části území. Ruly, ortoruly, migmatitizované ruly, amfibolity, mramory, skarny a hadce vznikly v podmínkách vysokého stupně metamorfózy. Moravikum zastoupené především intenzivně zbřidličnělými slídnatými rulami s granátem, bítešskou ortorulou a menšími tělesy mramorů, vystupuje v území mezi moldanubikem a vyvřelinovými tělesy dyjského a brněnského masívu. Stavbu jihovýchodního okraje Českého masívu doplňují ještě dvě malá krystalinika u Miroslavi a Krhovic, připomínající svým petrografickým obsahem moldanubickou i morávní část krystalinika. Jejich pozice na samém východním okraji Českého masívu je někdy vysvětlována tektonickým přesunutím moldanubika a moravika od západu k východu, jindy jako pozůstatek východního křídla dyjské klenby (krhovické krystalinikum tvoří východní křídlo tzv. dyjské klenby). Ve stavbě miroslavské hrástě se vedle hornin moravika a moldanubika uplatnily ještě vyvřeliny brněnského masívu. Ve druhé části expozice je současně vystavena část mineralogických sbírek. Minerály jsou prezentovány ve skupinách podle vzniku (geneze). Zvlášť jsou tak představeny minerály vyvřelin, pegmatitů, hydrotermálních žil a minerály metamorfitů. Mezi vystavenými minerály jsou zařazeny vždy typické ukázky minerálů z klasických nalezišť ale také z regionu. Zatímco druhý oddíl expozice je celý věnován krystaliniku a endogenním procesům (tvrdé geologii), nosným tématem třetí části jsou exogenní síly a s nimi související vznik zvětralin a sedimentů. Zde je také připomenuto zapojení živých organismů do geologických cyklů a utváření mocných souvrství organogenních sedimentů. I tato část expozice má svůj regionální obsah. Nejstarší datované sedimenty na Znojemsku jsou devonského stáří. Z nich také pochází první nálezy zkamenělých živočichů (mikrofosílie). Výskyty karbonu a permokarbonu souvisí s pokračováním Boskovické brázdy, která na Znojemsko zasahuje zlomovým systémem od SSZ. Vzácné nálezy zkamenělých otisků rostlin jsou prvními makroskopickými doklady o existenci života v regionu. Plošně nejrozsáhlejší písčité a písčito jílovité uloženiny vznikly v průběhu třetihorních mořských transgresí v karpatské čelní hlubině na okraji Českého masívu. Místy obsahují hojné ukázky měkkýší fauny charakterizující příbřežní pásmo s kolísající salinitou vody. Vzácně v nich byly nalezeny zbytky obratlovců. Mineralogické téma pokračuje v této části expozice ukázkami nerostů, s nimiž se můžeme setkat v sedimentech nebo v zóně zvětrávání. V geologické stavbě Znojemska hrají významnou úlohu živcové horniny a jejich zvětráváním v tropických klimatických epizodách konce druhohor a v třetihorách patrně vznikaly kaolinické jíly. Ve zbytcích zvětralinového pláště se na Znojemsku kromě kaolínů a lateritů (ty vznikly zvětráváním hadců) hojně nachází pestrobarevné opály, chalcedony a limonitové rudy.V této části expozice je i malá výstava tektitů z muzejní sbírky. Tato přírodní skla vznikala v různých geologických epochách při střetu zemského tělesa s kometou nebo asteroidem. Nejznámější tektity – vltavíny, se na Znojemsku nachází především v okolí Kuchařovic a u Suchohrdel. V expozici jsou vedle moravských vltavínů vystaveny i tektity z jiných částí světa, ale také například horniny pocházející z mateřského kráteru našich vltavínů. Vedle tradičních sbírkových předmětů (horniny, minerály, zkameněliny) byly v geologické expozici nově uplatněny také otisky profilů z několika neogenních odkryvů. Vzhledem k tomu, že hranice probíhající mezi základními geologickými jednotkami Český masív – Západní Karpaty je významnou strukturou v geologické stavbě Evropy, geomorfologickým rozhraním mezi Českomoravskou soustavou a vněkarpatskými sníženinami a hranicí mezi dvěma bioprovinciemi, návštěva nové expozice se může stát východiskem nejen pro terénní geologické exkurze, ale i pro exkurze s biologickou tématikou.
  • - Kapitulní síň Minoritského kláštera - expozice orientální zbraně pocházejí ze zemí bývalé Osmanské říše, Persie, Indie, Číny, Japonska a Indonésie. Jde o zbraně historické, kterých se v zemích jejich původu přestalo užívat v průběhu 19. století, kdy zde byly postupně nahrazovány moderními zbraněmi evropského typu. Jsou cenné především vysokou úrovní jejich uměleckořemeslného zpracování. Sbírku zakoupilo znojemské muzeum v roce 1921 z prostředků úvěru, který mu podle tehdy nikoliv neobvyklého úzu poskytla znojemská spořitelna. Prodával ji příznivec muzea, probošt olomoucké kapituly, baron Max Mayer z Ahrdorffu. V expozici je vystaveno 131 kusů chladných i palných zbraní. Nejpočetnější skupinu mezi nimi tvoří zbraně zemí bývalé Osmanské říše. Zde převládají kinžály z Kavkazu a jatagany pocházející z Balkánu. Z území dnešního Turecka pocházejí šavle kilidž a nůž bičák, mezi palnými zbraněmi jsou turecké pušky a pistole. Persie je ve sbírce zastoupena šavlemi zvanými samsir, dýkami džambie, bojovými sekerami, meči, palcáty, ale i puškami, přílbami a štíty. Indii reprezentují meče talvar s charakteristicky zakřivenou čepelí. Početnou skupinu tvoří bodné dýky kutar s rozevíratelnou čepelí. Unikátními kusy ve sbírce jsou indické celokovové bojové sekery. K ostatním zbraním indického původu patří dýky santie, zbraň zaghnal, dále nože khukur, krátký bodec ankus, hvězdicový palcát a malý kulatý štít madu s vystupujícími bodci ve tvaru rohů. Mezi zbraněmi z Japonska si zasluhují pozornosti především pušky, jejichž krátká pažba je přizpůsobena střelbě od boku. Charakteristickou japonskou zbraní je meč, symbol výlučného společenského postavení svého nositele - samuraje. Zastoupeny jsou oba druhy mečů, katana a vakizaši. Vedle mečů japonského původu jsou vystaveny i kopí, přílby a vojenský klobouk džingasa. Indonésie je v expozici zastoupena především krisem, dýkou s přímou, jednoduše prohnutou i vlnitou čepelí, která je svým tvarem charakteristická pro jednotlivé indonézské ostrovy. Bohatá řezba rukojeti představuje lidské postavy nebo zvířecí motivy. V kolekci nechybí ani indonéský meč klewang a Čína je zde reprezentována rovněž mečem.

 

 
Poslední aktualizace databáze: 21.04.2008
Provozuje Taprimex Group, s.r.o.
Všechna práva vyhrazena © 2000-2015
 
hosting zajišťuje: www.KvalitniHosting.cz