Zámek Náchod

Hrad měnil nejen vzhled, ale i majitele. Roku 1316 získal Náchod český král Jan Lucemburský, který ho postoupil roku 1325 Berkům z Dubé. V roce 1367 Náchod zakoupila Anna kněžna Svídnická, která jej vlastnila až do roku 1390. Od roku 1392 do roku 1412 panství vlastní Jetřich z Janovic, který umírá bez dědiců a Náchod jako odúmrť spadá na krále Václava IV., který jej daroval Jindřichu Leflovi z Lažan a Krakovce. On však panství se souhlasem krále prodal roku 1414 Bočkovi z Kunštátu a Poděbrad. Roku 1437 se Náchoda zmocnil husitský hejtman Jan Kolda ze Žampachu. V dubnu roku 1456 hrad dobyl jeho dědičný majitel Jiří z Kunštátu a Poděbrad, budoucí český král. Jeho syn Jindřich panství několikrát zastavil, dědicové však neměli prostředky na vyplacení zástavy, a tak roku 1500 hrad postoupili Špetlům z Prudic, Žlebů a Janovic. V roce 1533 jej zakoupil Vojtěch z Pernštejna.

Roku 1544 se stává majitelem bohatý rod Smiřických ze Smiřic. Jejich nárokům však prosté středověké sídlo již nevyhovovalo, a tak byl hrad v letech 1566-1614 přestavěn na pohodlné renesační sídlo. Nejprve byl upraven starý palác, poté na jižní straně přistavěno nové křídlo s arkádovým ochozem. Pro naše klima ...
 

• Pokoj rodu Schaumburg-Lippe - Interiér s trámovým stropem prezentuje dobu biedermeieru, měšťanskou módu druhé čtvrtiny 19. století, která významně ovlivnila další vývoj moderního a účelného bydlení. Obraz s portrétem knížete Jiřího Viléma Schaumburg-Lippe, zakladatele náchodské sekundogenitury, restaurováno ak. malířkou Radanou Hamsíkovou. Za povšimnutí stojí rovněž zajímavý sekretář restaurovaný plzeňským restaurátorem Karlem Ungrem.

• Spojovací chodba - Spojovací chodba prochází původní hradební zdí, která spojuje jednotlivá křídla zámku. Byl zde odkryt původní renesanční trámový strop z období významných majitelů zámku - rodu Smiřických a s ním malby na stěnách s loveckými náměty, z nichž je nejzajímavější malba s výjevem lovu na medvědy z konce 16. století.

• I. místnost - V úvodu prohlídky se seznámíte s výraznou osobností první poloviny 17. století italským šlechticem Ottaviem Piccolominim. Ottavio je tu představován jako vynikající válečník, muž druhé generace vojevůdců třicetileté války. Nebyl to však pouze kořistnický voják, ale zajímal se také o současné umění a vědu. Je málo známé, že se v jeho službách nacházela řada žáků slavného italského učence Galilea Galilei. Dále je tu ukázka historických sečných a palných zbraní pocházející ze sbírek našeho zámku převážně ze 17.století. Dále se setkáváme s řadou dobových tisků, které tehdy představovaly jakési "žurnalistické obrazové zpravodajství", které seznamovalo tehdejší obecenstvo se scénami z důležitých bitev, obléhání měst a s podobou známých osobností.

• II. místnost - V této části se opět setkáváme s těžkou dobou třicetileté války. Dva obrazy s výjevy bitevních scén pocházejí od holandského autora 17. století Abrahama van Hoofa. Nejvzácnější památkou, která se na zámku dochovala z období pozdní renesance, je kabinet bohatě vykládaný intarzií s figurálními a architektonickými motivy.

• III. místnost - Tento pokoj byl zařízen jako lovecký. Zátiší se zvěří pocházejí od evropských autorů 17. a 18. století. K významným autorům rytin patřil především Johan Elias Ridinger. Dále je zde řada loveckých zbraní 17. a 18.století, opět ze sbírek našeho zámku. Nejstarší je kuše z konce 16.století, zdobená perletí a slonovinou. Na skříňce jsou dva tesáky a příbor, rukojeti nože a vidličky jsou reliéfně zdobené a zlacené mosazí. Ve vitríně jsou umístěny tři velké tesáky, bohatě zdobené reliéfy s loveckou tématikou a trojhranný lovecký meč, jehož zdobení připomíná krajku.

• IV. místnost - Tento pokoj byl instalován v podobě pracovny ve stylu raného baroka s ukázkami nejstaršího fondu naší zámecké knihovny. Zámecká knihovna čítá 24 264 svazků. Od neznámého malíře z konce 17. století je rozměrný obraz, visící na stěně proti oknům, nazývaný Předání panství. Snad zachycuje událost z roku 1683, kdy vdova po Ottaviovi , Marie Benigna postupuje náchodské panství Lorenzovi, prasynovci Ottavia Piccolominiho.

• Chodba - V této části je umístěna řada uměleckých předmětů, například německá a delfská fajáns z 18.století. Dále jemná kamenina z anglické manufaktury Copeland z konce 19. století, která náleží ke svatebnímu daru dánské princezny Luisy.

• V. místnost - Zde začínají reprezentační místnosti hlavního zámeckého křídla. V jeho půdorysném řešení se z velké části dochoval stav z doby renesanční výstavby. Nejprve se přikročilo k úpravám starých zámeckých budov, jejichž vnitřní prostory byly přizpůsobeny baroknímu cítění. V letech 1650-1659 vyrostl severně od starého zámku tzv. zámek piccolominský. Dnešní podoba sálů reprezentačního traktu pochází z druhé čtvrtiny 18. století. Místnosti byly propojeny do tvz. enfilády umožňující průhled z jednoho konce křídla zámku na druhý. Stěny a stropy pokojů pokryla bohatá štuková výzdoba.

• Historické interiéry - Historické interiéry, připomínající především období Ottavia Piccolominiho.
  K nejvýznamnějším památkám patří dva soubory bruselských tapiserií z poloviny 17. století a sbírka květinových zátiší. Místnosti jsou vybaveny dobovým nábytkem, obrazy, porcelánem a dalšími doplňky. Večerní prohlídky jsou možné jen po předběžné dohodě.
   
  V současné době se připravují tři nové interiérové okruhy:
  expozice věnovaná rodu Kuronských - I. patro, předpoklad otevření rok 2003
  expozice renesanční s unikátními malovanými trámovými stropy - 2. patro, otevření 2002
  expozice se zámeckou knihovnou čítající téměř 30.000 svazků - přízemí, předpoklad otevření rok 2004.
   
  Náchod ve své současné podobě poskytuje návštěvníkům názornou ukázku historického vývoje především hradní, ale i zámecké architektury. Tento rozsáhlý fortifikační objekt vyrůstal v průběhu sedmi staletí. Žádnými stavebními úpravami nebylo však zcela zničeno původní jádro středověkého gotického hradu s věží. Na zámek byl přestavěn převážně v období renesance a baroka.

  Návštěvníci dle svého zájmu zde tedy mohou zhlédnout gotické sklepy, věž s hladomornou, bývalý hradní příkop s medvědy, vyhlídkové terasy, projít si pět zámeckých nádvoří s kašnami či posedět v tzv. Piccolominské zahradě, v parku nebo se projít na nedaleký starý vojenský hřbitov.

• Dětský pokoj - V tomto pokoji spatříte svět dětských hraček z 2. poloviny 19. století a počátku 20. století. Mezi exponáty patří panenky, souprava ohýbaného Thonetova nábytku, který byl vyroben ve Vídni v polovině 19. století a miniaturní dětský porcelán z Míšně. Obrazy a litografie na stěnách pokoje připomínají podobu jeho dávných obyvatel. Nad pohovkou je zajímavý barokní portrét dcer Vavřince Piccolominiho doplněný podobiznami princezen z rodu Schaumburg -Lippe.

• VI. pokoj - Jídelna - V první části tohoto pokoje se seznámíme se zlomkem dochované pozdně renesační jídelny. Patří sem vysoká úzká skříň s nádržkou na vodu ve tvaru delfína a s umyvadlem ve tvaru mušle. Pro umyvadlo se závěsnou nádrží se vžil od 16. století název lavabo. Na barokním stolku je ukázka talířů ze žitavské fajánse z přelomu 17. a 18. století. Dále je zde instalována část obrazů z rodové Piccolominské galerie. Podobizny vystavovaných nám podávají zajímavý pohled na ženské a mužské odívání v 1. polovině 17. století. Až do začátku třicetileté války udávala celé Evropě tón španělská móda.

• VII. pokoj - Pastorálie - K nejvýznamnějším uměleckým památkám, které se dochovaly na náchodském zámku, patří nesporně nástěnné koberce, které Ottavio Piccolomini nakoupil v Bruselu pro náchodský zámek. Ottavio se v Nizozemí oženil mladou Marií, princeznou de Brabanzon a v této době si začal objednávat nástěnné koberce a řadu obrazů místních mistrů. I když Marie po roce zemřela, Ottaviovo zaujetí pro tapiserie trvalo dále. Podle inventáře z 1. poloviny 18. století shromáždil na zdejším zámku okolo padesáti nástěnných koberců. Do tohoto pokoje byla umístěna čtyřčlenná série Pastorálie, jež byla vyrobena přímo pro Ottavia mistrem Janem Raesem okolo roku 1650 dle kartonové předlohy předního flámského malíře Lukase van Udena. Na všechny čtyři kusy koberců je vytkána letní krajina,oživená drobnými figurálními motivy. Například Diana se svými družkami, antičtí lovci či venkované jdoucí po své denní práci.

• VIII. pokoj - Zátiší - Patrně již v 17. století byl tento pokoj zařízen stejným způsobem, jako je tomu dnes. Zde se setkáváme se sbírkou květinových, ovocných a loveckých zátiší, jednou z nejvýznamnějších na českých a moravských zámcích. Objevují se zde jména malířů 17. a 18. století evropského formátu, například K. Kastner, A. Kindermann, J. R. Bys, C. Fiori, G. P. Verbruggen, A. Bosschaert, a dvou českých umělců Jana Kašpara Hirschelyho a Jana Vojtěcha Angermayera.

• IX. pokoj - Piccolominský sál - Prostor tohoto sálu s bohatou pozdně barokní štukovou výzdobou, na stropě místy zlacenou, je využit pro umístění druhé série nástěnných koberců zvané "Život na venkovském sídle". Cyklus pěti tapisérií přestavuje život na malém letním zámečku. Je tu "Večerní milostná scéna","Lovec se psy","Pohled do kuchyně plné zvěře, ovoce a zeleniny", "Šafářka sypající zrní drůbeži" a snad nejznámější "Dáma s kavalírem na balkóně". Předlohu pro tuto sérii vytvořil nejznámější představitel flámské figurální malby 17. století Jacob Jordaens. Gobelíny byly vyrobeny opět v bruselských manufakturách a jsou označeny písmeny BB (BRUXELLIS BRABANTIAE), oddělenými od sebe červeným prázdným štítem (uděleno Karlem V. roku 1525). K úbytkům došlo patrně z majetkových důvodů a změnou způsobu bytového zařízení ke konci 18. století.

• X. místnost- Kuřácký salón - Podle pověsti se v tomto pokoji narodil císařský generalisimus Albrecht z Valdštejna, jehož matka pocházela z rodu Smiřických. V současnosti jsou zde prezentovány dvě díla významného malíře vrcholného baroka Johana Michaela Rottermayra. Oba obrazy jsou inspirovány událostmi z římských dějin. Líčí životní příběh egyptské královny Kleopatry a dcery kartaginského vojevůdce Harsdubala. Instalaci doplňuje zajímavý nábytkový soubor typu Cressent ve stylu francouzského rokoka. Oblibu východoasijské dekorace dokumentují orientální lakované práce zdobené chinoiseriemi, figurální bronzy a porcelán z Číny a Japonska.

• XI. místnost - Císařský pokoj - Reprezentativní charakter interiéru před španělským sálem určuje soubor císařských portrétů habsburského rodu, od rakouského portrétisty M. Meytense z poloviny 18. století. Podobizny představují Ferdinanda III., Leopolda I., Karla VI. s manželkou císařovnou Alžbětou Kristýnou, Marii Terezii a Františka Štěpána Lotrinského. V druhé části interiéru Vás zaujme nábytek zdobený technikou, která nese jméno po velké osobnosti francouzského užitého umění druhé poloviny 17. století André Charlese Boullea.

• XII. místnost - Španělský sál - Tento sál byl upraven při přestavbách po roce 1650 v barokním slohu. Jeho dnešní štuková výzdoba od italského štukatéra Carla Giuseppe Bossiho, nástěnné oválné malby a nástropní freska jsou až z doby po roce 1750, kdy byl sál upraven v rokokovém slohu. V průčelí sálu visí panoramatický výjev bitvy u Thionville ve Francii od vlámského malíře Piettra Snayerse, v níž Ottavio Piccolomini se svými vojsky zvítězil roku 1639 nad vojsky francouzského krále Ludvíka XIII. Celek sálu uzavírá nástropní freska německého malíře Felixe Antonína Scheflera. Malba představuje triumfální vstup Ottavia Piccolominiho na Olymp věčné slávy.

• XIII. místnost - Smiřická kuchyně - Interiér s původním renesačním trámovým stropem sloužil v minulosti patrně jako přípravna pokrmů pro hostiny pořádané v reprezentačním křídle zámku. V současnosti zde nalezneme kuchyňské nádobí a potřeby sloužící k úpravě a podávání jídel. Zde je možno zhlédnout cínové nádobí, džbány, holby, poháry, polévkové mísy a talíře různých tvarů, dále kuchyňský strojek, dvouruční sekáč na maso, hmoždíře apod.

• Chodba - Na arkádové chodbě jsou umístěny podobizny v životní velikosti z Piccolominské galerie. Například je zde zobrazen současník českého krále Jiřího z Poděbrad, Aeneas Silvius Piccolomini, od roku 1458 papež Pius II., dále Joseph Parille, jenž zde vládl v době nevolnických povstání ve 2. polovině 18. století a jehož smrtí končí historie rodu Piccolomini. Ve vitrínách jsou instalovány vojenské uniformy prince Viléma Karla Augusta a jeho syna prince Bedřicha Viléma Schaumburg-Lippe.