|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 | |  | |  | |  |
|
|
 |
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Před založením Nových Hradů se nacházel v těchto končinách pouze neprostupný pohraniční prales, spadající do vitorazského panství. Nové Hrady vznikly jako strážní hrad s přilehlou osadou na vitorazské stezce, vedoucí původně z Doudleb přes Trhové Sviny a Žár do rakouské Weitry. První písemná zmínka o Nových Hradech pochází z listiny datované 21. května 1279, kde je mezi svědky uveden také Hogyrius de Gretzen, neboli Ojíř z Nového hradu, příslušník rozvětveného rodu Vítkovců. Počátkem 14. století patřily však Nové Hrady pánům z Landštejna. Za vlády Viléma z Landštejna došlo roku 1339 k důležitému doměření a potvrzení do té doby sporných zemských hranic mezi panstvím Nové Hrady na české straně a panstvím Weitra na straně rakouské. Roku 1359 prodal Vítek z Landštejna novohradské panství bratrům Petrovi, Joštovi, Oldřichovi a Janovi z Rožmberka za 7.093 kop a 63 grošů. Jako dobří hospodáři rozšiřovali Rožmberkové novohradské panství přikupováním okolních vesnic a řadu nových osad sami založili. Pečovali i o hrad a přilehlé město. V roce 1368 obdrželo město Nové Hrady městská práva a ve stejné době bylo město i hrad již opevněno hradbami s hlubokým příkopem a dvěma branami s padacími mosty. Za Oldřicha I. z Rožmberka, který rád a často na Nových Hradech pobýval, bylo k novohradskému panství přikoupeno i panství velešínské. Roku 1425 však byly Nové Hrady obleženy husity pod vedením táborského hejtmana Jana Hvězdy z Vícemilic a po krátkém obléhání bylo město i hrad vydrancováno a vypáleno. Nová pohroma postihla Nové Hrady roku 1467, kdy žoldnéři Zdeňka ze Šternberka využili nepřítomnosti Jana II. z Rožmberka na panství a hrad i celé město znovu vypálili. Těžce postižené panství se po smrti Jana z Rožmberka dostalo do zástavního držení nejdříve Ulricha z Grafenecku a posléze krále Matyáše Korvína, který nakonec po zaplacení zástavní sumy vydal novohradské panství opět Rožmberkům. Za Voka II. a Petra IV. z Rožmberka byly hrad i město rychle obnovovány. Král Vladislav II. Jagellonský udělil městu právo konat týdenní trh a dva výroční trhy, ustanovil, že míli od města nesmí nikdo vařit a čepovat pivo a nakonec propustil Novohradsko z královského manství, ve kterém byly Nové Hrady již od dob Jana Lucemburského. Za vlády Viléma z Rožmberka, který na Nových Hradech pobýval po sňatku s Žofií Braniborskou, byly na hradě prováděny stavební opravy. Přesto Nové Hrady byly znovu postiženy pohromami. Roku 1573 uhodil do velké věže na nádvoří hradu blesk. Výbuch střelného prachu, uloženého ve věži, způsobil její zřícení a poškodil i ostatní budovy natolik, že celé jedno křídlo bylo nutné strhnout a hrad se stal pro panstvo neobyvatelným. Zbývající provizorně opravené budovy byly znovu vážně poškozeny zemětřesením roku 1590. Teprve za posledního rožmberského vladaře Petra Voka byl hrad pod dohledem stavitele Antonia Canevaleho důkladně opraven a zpevněn. Smrtí Petra Voka z Rožmberka roku 1611 vymřel slavný český rod, který držel Nové Hrady po více jak 250 let. Na základě dědických dohod přešly Nové Hrady spolu s dalším rožmberským majetkem na Jana Jiřího ze Švamberka. Jeho syn, Petr ze Švamberka, se přiklonil na stranu stavovských vzbouřenců. Nové Hrady byly proto několikrát obléhány císařskými vojsky. 24. června 1619 se po celonočním boji 300členná stavovská posádka vzdala císařskému vojsku v počtu 17.000 Valonů pod velením Karla Bonaventury hraběte Buquoye. Švamberský majetek byl císařem zabaven a 6. února 1620 věnoval Ferdinand II. za prokázané služby a jako náhradu za vynaložené válečné náklady svému generalissimovi nejen Nové Hrady, ale i panství Rožmberk, Libějovice, tvrze Žumberk, Chvalkov a Cuknštejn. Karel Bonaventura Buquoy si však nového majetku příliš neužil. Již 10. července 1621 padl při obléhání Nových Zámků a dědictví spravovala pro svého nezletilého syna Karla Alberta generálova vdova Marie Magdalena z Biglia. Dlouho spravovala buquoyský majetek prostřednictvím najatých správců bratrů van Stratenů a sama zůstávala se synem na svých bruselských panstvích. Teprve poté, co vyšly najevo katastrofální hospodářské výsledky van Stratenů, se do Čech přestěhovala natrvalo. Hrad její nároky na bydlení nesplňoval a proto dala v letech 1634 až 1635 postavit na náměstí v Nových Hradech novou panskou rezidenci. Buquoyové na Nových Hradech trvale žili do roku 1945. Hrad v Nových Hradech sloužil jako správní středisko novohradského panství od roku 1620, kdy Nové Hrady získali Buquoyové. V jeho zdech byly zřízeny byty panských úřadníků, roku 1808 se zde narodil budoucí vynikající diagnostik a primář všeobecné nemocnice v Praze a ve Vídni doktor Jan Oppolzer. Na jeho paměť byla do průčelí budovy, ve které se narodil, zasazena roku 1872 pamětní deska. V roce 1794 bylo dostavěno druhé patro městské obranné věže a do věžních místností byl přesunut rodový archiv. V prvním patře věže vznikla jako součást archivu i síň, ve které byly v duchu romantismu soustředěny osobní předměty císařského generála Karla Bonaventury Buquoye. 1. května 1947 přešel hrad do zatímního majetku NKK, která zamýšlela hrad zpřístupnit. V srpnu 1948 byl však objekt předán do správy Ministerstva zemědělství a započaly opravy střech, komínů atd. Od roku 1950 měl hrad zde trvale sídlícího kastelána, který na hrad dohlížel. Prostory bývalého buquoyského archivu a muzea převzal státní archiv, který v roce 1956 převezl archivní materiál do Třeboně. Ve správě Okresního úřadu v Českých Budějovicích prošel hrad rozsáhlou rekonstrukcí, ukončenou v roce 2000. Od 1. 1. 2002 je hrad ve správě Státního památkového ústavu v Č. Budějovicích. |
||
|
