Prvními historicky doloženými majiteli území Nového Hrádku a několika blízkých vsí byli premonstráti z kláštera v Louce u Znojma. V roce 1358 jej získal moravský markrabě Jan Jindřich, který zde buduje lovecký hrádek. Po jeho smrti se v držení panství střídají například Einzingerové, Krajířové z Krajku, Althannové nebo v devatenáctém století polští Mniszkové a Stadničtí.
Areál zříceniny je tvořen dvěma hrady - starší gotickou stavbou s obytným palácem a dvojitým oválným prstencem hradebních zdí a dále předním hradem vznikajícím postupně od patnáctého století z původního předsunutého opevnění. Mezníkem ve stavebním vývoji Nového Hrádku je třicetiletá válka, během níž byl v roce 1645 dobyt a pobořen Švédy. Starší část zůstala zříceninou, přední hrad byl však využíván jako letní lovecké sídlo šlechtickými majiteli.
Zalesněná členitá krajina, v níž je Nový Hrádek situován, je pro svou mimořádnou hodnotu součástí první nejpřísněji chráněné zóny Národního parku Podyjí. Pozoruhodný je zejména příkrý údolní zářez pod hradem, modelovaný po tisíciletí řekou Dyjí. Z velice bohaté fauny a flóry zaujme výskyt vzácné divizny nádherné, různých rozchodníků, ale také například tesaříka obrovského, volavky popelavé, čápa černého nebo dvoumetrové užovky stromové. |
