|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 | |  | |  | |  | |  |
|
|
 |
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Počátky poličského muzea spadají do roku 1880, kdy bylo rozhodnuto o založení „Musejního spolku Palacký“. Muzeum již od svého počátku vytvářelo samostatný fond „Umění výtvarné“ a z nákupů i darů získalo mimořádně cenný soubor drobných barokních plastik, rozměrných barokních pláten a mistrovských portrétů 19. století. V roce 1934 věnovalo město muzeu uvolněnou budovu chlapeckých škol a tím začíná spolu s nástupem ing. Františka Bukáčka do čela muzea nová etapa činnosti. Zásluhou ing. Bukáčka byla zřízena a v roce 1936 zpřístupněna stálá galerie – „Českomoravská vysočina v dílech svých velkých synů“. Následujícího roku bylo požádáno ministerstvo veřejných prací o subvenci pro stavbu galerie – žádosti však nebylo vyhověno. V návaznosti na dosavadní tematické a autorské výtvarné výstavy byla v roce 1940 uspořádána výstava „Výtvarní umělci Poličska“, která předznamenala tradici „Východočeského uměleckého salonu v Poličce“, pořádaného od roku 1941 doposud každoročně s výjimkou přelomu 70. a 80. let. V roce 1950 byl požádán Místní národní výbor v Poličce o zařazení stavby galerie do stavebního programu obce – ovšem opět bez očekávaného výsledku. S ohledem na změnu využití zámku v Bystrém u Poličky byla v roce 1953 část zámecké obrazárny převezena do Poličky, kde byla restaurována a vystavena v galerijním oddělení. Zcela zásadní význam pro další rozvoj galerie a pro její orientaci na moderní umění mělo působení dr. Otakara Aleš Kukly. Tehdy na přelomu 50. a 60. let vykročila Polička k progresivnímu chápání pojmu malířství Vysočiny a na řadě kvalitních výstav bylo představeno soudobé moderní umění. Dr. Kukla vypracoval v roce 1962 scénář galerijních expozice se záměrem jejich trvalého umístění v budově radnice, neboť muzejní budovy již prostorově nepostačovaly potřebám muzejních a galerijních expozic. Současně jednal o zařazení do celostátní sítě galerií – pro nepochopení místních úřadů se však úspěch nedostavil. Sedmdesátá léta přinesla galerii řadu těžkostí. Normalizační tlaky vypudily z výstavních síní progresivní výtvarníky a až na nepatrné výjimky nebylo prováděno doplňování sbírek nákupy, čímž instituce dostávala provincionální ráz. V roce 1976 došlo k statické havárii jedné budovy muzea, tím bylo zastaveno pořádání Salonů a došlo i k uzavřeno stálých expozic galerie. Za pozitivní lze naopak považovat rozhodnutí rady městského národního výboru (v roce 1975) o rekonstrukci radnice pro galerijní expozice. Práce byly zahájeny v roce 1980, ale protáhly se až do roku 1993 a nechyběly ani dramatické zvraty v záměrech na využití. Po rekonstrukci muzejní budovy čp. 113 a 114 byla v roce 1985 obnovena výstavní činnost včetně tradičních Salonů. Přes velké problémy byly zahájeny i velkorysé nákupní programy výtvarných děl, čímž došlo k doplňován chybějících fondů za období téměř dvaceti let. Ve stejné době bylo zahájeno rozsáhlé restaurování sbírek a v té souvislosti se podařilo scelit obrazárnu rodu Hohenembsů ze zámku Bystré rozptýlenou dosud v Poličce, Litomyšli a Zákupech. Nově byla vypracována koncepce využití radniční budovy. V roce 1994 došlo k slavnostnímu otevření stálých expozic poličské galerie v rekonstruované budově barokní radnice, výstavní sály pro krátkodobé výstavy zůstaly i nadále v muzejní budově. Usilovnou práci celých generací tak korunoval zasloužený úspěch a Městské muzeum a galerie v Poličce tak vykročily do nové etapy své činnosti. |
||
|
