 |
August SedláčekSvatba na Karlštejně
Když Pražané a jejich spolubojovníci před Karlštejnem leželi a již dlouho ho dobývali, pomalu obleženým strava a vaření docházely. Když se blížil hod svatého Václava, dědice českého, tu obléhající žádali za příměří, aby okvasili pražské posvícení. A poněvadž obležení k tomu ochotni byli, pozvali Pražané z nich některé na hody, a tu spolu slavně hodovali. Při tom se obležení chlubili, jakou mají velikou hojnost pokrmů, jako chleba, masa, ptáků, zvěřiny nové a ryb živých, a že by se více než tři léta tu mohli brániti. Tu někteří z obléhajících, davše tomu víru, ztěžovali si tu zůstati, i byla proto ve vojsku veliká různice. Ti, kteří řeči obležených věřili, pravili, že nic jináče není, než že ze zámku mají tajný průchod, kterým se jim ty věci dodávají, a že tu déle nezůstanou až do svatého Martina, a pak dobývej jich, kdo chce.
V ten den pak před ochtábem Všech svatých obležení žádali za slyšení, a když jim dáno bylo, prosili, aby mezi stranami učiněno bylo stání, poněvadž nazejtří mají na zámku svatbu a takové chvalitebné předsevzetí chtějí okvasiti. Druhého dne tedy slyšeti bylo housti, pískati a bubnovati, ač nikdo netancoval, protože nebylo ani ženicha, ani nevěsty, a ti domnělí hodokvasové chodili po zámku hladoví. Obléhající, slyšíce ten hluk na zámku, reptali mezi sebou pravíce: "Oni jsou tam veselí, jedí a pijí, a my zde zimu trpíme a řemesla svá opouštíme; protož jich déle dobývati nebudeme, neboť nic nedobudeme aniž vyležíme, poněvadž v zámku hladu nemají."
Mezitím zabili obležení kozla, poslední zvíře, které ještě na dvoře běhalo, stáhli jej, rozčtvrtili a tu jednu zadní čtvrt okrvavenou posypali srstí srní, kterou vytáhli z podkladu pod sedlem. Tu pak dali poslu, aby ji nesl nejvyššímu obléhajících Janovi Hedvikovi, a nakázali mu také, co má mluviti. Když posel přišel do ležení, takto mluvil: "Pane hejtmane nejvyšší vojska tohoto! Pan hejtman královský a vladykové, panoši a zemané s ním obležení velice vám k příměří děkují, poněvadž jste je podle svého přiřčení ctně zachovali a tak k tomu pomohli, aby svatba a hodování dobře se dokonati mohly. Také ženich vám děkuje a teď vám poslal čtvrt srny, včera zabité, abyste jeho svatby a hodování účastni byli."
Hejtman to slyše velmi zdvořile se poděkoval a jen tomu se divil, kde a jak tu čerstvou zvěřinu vzali. Jiní to slyšíce pravili: "Darebné je to naše dobývání, poněvadž sami pravili, že mají, kdy chtějí, novou zvěřinu, a též živé ryby, a již to skutkem dokázali. Jisté je znamení, že oni tajné průchody mají, a my jich nikdy nedobudeme; protož lépe, když my jich necháme a odtáhneme."
A tak se stalo, že na svatého Martina odtrhli, a Karlštejnští se radovali, že i skrze jejich kozla tolik tisíců odehnáno.
|
