|
|||||||||||||||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Na jaře roku 1645 se usadili švédští vojáci v Zábrdovicích a na Královské louce u Komárova. Zde TORSTENSON rozbil svůj hlavní stan. Byl přesvědčen, že od velkého vítězství jej nebude dělit víc než týden. Tentokrát se pořádně přepočítal. Jeho posádka byla už před Brnem čtvrtý měsíc, ale obyvatelé se pořád nevzdávali a bránili se jako lvi. ŠVÉDOVÉ už měli plno raněných a velice reptali. Nejvíc dopálen byl sám Torstenson. Jeho vojákům nebylo široko daleko rovno, a přece Brňany dosud nepokořil. Proto se rozhodl. Svolal do blízké předměstské hospody své důstojníky a řekl jim: „Zítra naposledy udeříme na město. Ještě dřív, než na Petrově bude zvonit poledne, musí být Brno naše. Jestli ne, odtáhneme.“ Hospodský, co musel obsluhovat švédské vojáky, už za tu dobu ledasčemu rozuměl. Když pochopil, co švédský vojevůdce říká, věděl, že se tuto důležitou zprávu musí ve městě dozvědět co nejrychleji. Dostal se tajnými chodbami do města až k samému veliteli SOUCHESOVI a vše mu pověděl. ČASNĚ RÁNO 15. srpna začala BITVA NA ŽIVOT A NA SMRT. OBRÁNCI MĚSTA i obyvatelé bojovali ze všech sil. Když však na několika místech začali Švédové prorážet hradby a dostávat se do města, Souches hned věděl co udělá. Poslal stařičkého ZVONÍKA, aby začal na spatopetrském chrámu zvonit poledne. Ačkoliv DĚLOVÁ KOULE věž notně poškodily, zvoník na ni z posledních sil vylezl a zatáhl za provaz. Bylo právě JEDENÁCT HODIN, když se z věže na všechny strany do bitevní vřavy začal rozléhat HLAS ZVONU. Ohlašoval všem poledne. Jak Švédové uslyšeli zvonění, přestali bojovat a pomalu se začali stahovat. Než nastala noc, byli pryč. Brno a Brňané byli zachráněni. |
|
Back | |
|
