|
|||||||||||||||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| To vlastně nikdo přesně neví. V Trutnově se povídá, že draka zabili v jeho doupěti lidé pana Truta, když se roku 1006 zakládalo město. Po několika letech svolal český kníže OLDŘICH do Brna sněm, na kterém měl ustanovit svého syna za markraběte moravského. Sjelo se mnoho pánů. Přijel i rytíř ALBERT TRUT a jako dar přivezl knížeti vycpaného draka. Kníže prý dal draka na třech řetězech zavěsit v síni radnice, aby si ho každý mohl prohlédnout. Někteří ale vyprávěli, že draka dovezli ze svých výprav křižáci, jiní zase prý slyšeli, že ho pánům z radnice daroval turecký sultán. Brňané jsou ale přesvědčeni, že draka nikdo nepřivezl. Žil prý v Brně u řeky Svratky, kde měl svou jeskyni. Obyvatele však trápil široko daleko. Když měl hlad, požíral v okolí vše, co mu přišlo pod tlamu. Lidé se ho báli, ale nevěděli, jak se ho zbavit. Radní slíbili velkou odměnu sto zlaťáků, ale nikdo se nehlásil. Až jednou přišel do hospody U Modrého lva řeznický tovaryš, který chodil vandrem po světě. Všichni v hospodě vyprávěli pouze o drakovi. TOVARYŠ chvíli poslouchal a pak povídá: „Já vás toho draka zbavím. Jen doneste velkou volskou kůži a pytel nehašeného vápna.“ Brňané mu moc nevěřili, ale co chtěl, to donesli. Řezník zašil vápno do VOLSKÉ KUŽE naložil na vůz a odjel k řece, kde drak lehával. Položil rychle na zem kůži a čekal. Po nějaké chvíli drak skutečně přilezl a hned se do kůže pustil. Když ji celou sežral, hojně ji zapil vodou ze Svratky a odpočíval. Ale to neměl dělat. Vápno v něm začalo vřít, drak se nadouval, nadouval, až praskl. To bylo v Brně radosti! Řezník dostal svou zaslouženou odměnu a vydal se zase do světa. Od té doby se už Brňané nemuseli žádné obludy bát. |
|
Back to top | |
| pozvali si konšelé kamenického mistra, který se vyučil u nejslavnějších pražských mistrů. Chtěli, aby postavil radnici, jakou nikde jinde nemají. PILGRAM, tak se mistr jmenoval, si sjednal mzdu, TŘI HŘIVNY stříbra pro sebe, stavivo a plat pro své dělníky a začali. Po nějakém čase žádal Pilgram na městských radních o zálohu. Ti se však začali ošívat. Nechtěli vydat ani groš dřív, něž bude radnice hotová. To mistra popudilo. Snažil domluvit s pány po dobrém, ale když viděl, že nepořídí, rozhodl se jinak. Nechal svými kameníky vytesat nejdelší věžičku portálu nakřivo. Celé město se chodilo na pokroucenou věžičku dívat. Radní si mistra zavolali a nařídili mu, aby vše hned napravil. Ale Pilgram se jen pousmál a řekl: „Milí páni, vaše slova byla křivá zrovna tak jako věžička na portálu, a proto se ji nikdy nikomu nepodaří narovnat. Vždycky bude ukazovat světu vaši proradnost.“ Než se nadáli,byl pryč a marně ho všude hledali. Vykládalo se, že odešel do Vídně, kde v chrámu SVATÉHO ŠTĚPÁNA prokázal své umění. Do dnešních dnů každý, kdo jde kolem radnice, obdivuje nádherný portál. Mnozí však již neví, proč je VĚŽIČKA KŘIVÁ. | |
Back to top | |
| se vypráví, a to prý je jistá pravda, že ho vyrobil lednický kolář BIRK. Jednoho slunečného květnového dne roku 1638 se jako obvykle sešli v LEDNICKÉ HOSPODĚ po práci sousedé na doušek vína. Nechyběl mezi nimi ani Jiří Birk, kolářský mistr, který byl svou šikovností vyhlášen po celém okolí. Slovo dalo slovo, když tu najednou se ozval Birkův hlas: „Oč se vsadíte, sousedé, že ráno o šesté hodině, jak vyjde slunce, porazím v lese strom, udělám z něho kolo a ještě ten den je dokutálím do Brna, dřív než se zavřou městské brány.“ Všichni se mu smáli a klidně se s ním vsadili o DVANÁCT TOLARU. Věřili, že se to koláři nemůže podařit a oni lehce přijdou k penězům. Birk však byl opravdu mistr svého řemesla. Než na brněnských věžích začali zvonit Ave Maria, proběhl Židovskou bránou a přes Zelný trh na radnici. Tam UDIVENÉMU PURKMISTROVY odevzdal hotové kolo. A protože kolo bylo opravdu mistrovský kus, dal je purkmistr Gabriel SCHRAMM pověsit v radničním průjezdu. Birk svou sázku vyhrál, ale dvanáct tolarů mu štěstí nepřineslo. Všichni věřili, že mu při práci pomáhal čert, a proto se mu začali vyhýbat. Práce ubývalo, až nakonec šikovný kolář zemřel v bídě. Birkovo kolo, které si můžete na Staré radnici prohlédnout, nám ho však připomíná dodnes. |
|
Back to top | |
| se dostali SIROTCI až k Brnu a začali je obléhat.Většina jich odtáhla na Portu Coeli , menší oddíly se rozložily u Králova Pole a čekaly. Jakmile se to BRNĚNŠTÍ MĚŠŤANÉ dověděli, jednoho dne je znenadání přepadli a porazili. Velitel husitů usoudil, že město mocí nedobude a že se do něho dostane jen LSTÍ. Téměř se to podařilo! Spojil se s několika přívrženci ve městě a ti mu slíbili, že otevřou Veselou a Dřevěnou bránu a město vydají. Jenže husité čekali marně. Prý to všechno překazil ŠAŠEK císaře ZIKMUND, jménem BORO. Jednou ho chytili husité v hospodě ve Václavovicích a zavřeli v Hradci Králové.Vychytralý šašek si brzy v městě získal důvěru, volně chodil po celém Hradci a poslouchal, co si lidé mezi sebou vykládají. Jednou vyslechl, že mají přijít POSLOVÉ z Brna a že mají jednat o tom, jak vydat město husitům. Tak Boro při první příležitosti z Hradce utekl a v převleku se dostal až do Brna. Přišel na radnici a ptá se: „Kde máte ty ZRÁDCE, co chtějí vydat město? Už se vrátili?“ Hned v noci svolali na radnici poradu. Když byla v plném proudu, šašek Boro najednou vstal a řekl: „Když jsem byl před pár dny v Hradci, potkal jsem tam nějaké měšťany z Brna. Copak tam dělali?“ Ještě tu noc zatkli šest radních, co se umluvili, že město husitům vydají. Vedl je prý nějaký pan Haas. Hned příští den je všechny bez milosti popravili. Hlavu Haase nabodli a vystavili pro výstrahu na radnici. Podle ní sochař vytesal hlavu do kamene a na věčnou památku ji ZAZDILI u zadní brány na současné ulici Mečová. |
|
Back to top | |
| se povídá, a už je to víc než stopadesát let co se dostal do žaláře na ŠPILBERKU, že se narodil v Litoměřicích . Říkali mu taky VENCA POKRATICKÝ. Měl zámožné rodiče, ale pak se vydal do světa a dal se na vojnu. V té době si našel děvče, měl ji velice rád, jenže než se vrátil z vojny, ona se mu vdala. Tak jednou ve zlosti zabil jejího muže, začal žít jako tulák a schovával se v lesích kde kradl a loupil. Vykládalo se však, že přepadá jen boháče, a co naloupí, to zase rozdá. Jednou prý také vrátil jedné CHUDÉ VDOVĚ kravku, o kterou ji připravil nějaký LAKOMÝ STATKÁŘ. Až ho přece jenom chytili a za DVANÁCT ZLOČINU odsoudili na dvacet roků na Špilberk. S Babinským prý měli strážní pořád nějaké starosti. Jak se mu naskytla příležitost, hned jim utekl. Jednou prý skočil z věže a zlomil si obě nohy. Našli ho až ráno v hradním příkopu. Jindy zase dostal ven tajným východem, studnou na hradním nádvoří. Ale opět ho chytili. Jednou psala jeho milá APOLENA do vězení, že mu donese do žaláře bochník chleba. Když ho Babinský rozlomil, našel v něm tenký pilník. Přepiloval mříže a už ho museli zase hledat. On prý si dělal v tom vězení čárky na zeď, kolikrát jim utekl. Až nakonec ho ze Špilberku propustili a Babinský se stal zahradníkem v jednom KLÁŠTEŘE až někde u Prahy. |
|
Back to top | |
| Na jaře roku 1645 se usadili švédští vojáci v Zábrdovicích a na Královské louce u Komárova. Zde TORSTENSON rozbil svůj hlavní stan. Byl přesvědčen, že od velkého vítězství jej nebude dělit víc než týden. Tentokrát se pořádně přepočítal. Jeho posádka byla už před Brnem čtvrtý měsíc, ale obyvatelé se pořád nevzdávali a bránili se jako lvi. ŠVÉDOVÉ už měli plno raněných a velice reptali. Nejvíc dopálen byl sám Torstenson. Jeho vojákům nebylo široko daleko rovno, a přece Brňany dosud nepokořil. Proto se rozhodl. Svolal do blízké předměstské hospody své důstojníky a řekl jim: „Zítra naposledy udeříme na město. Ještě dřív, než na Petrově bude zvonit poledne, musí být Brno naše. Jestli ne, odtáhneme.“ Hospodský, co musel obsluhovat švédské vojáky, už za tu dobu ledasčemu rozuměl. Když pochopil, co švédský vojevůdce říká, věděl, že se tuto důležitou zprávu musí ve městě dozvědět co nejrychleji. Dostal se tajnými chodbami do města až k samému veliteli SOUCHESOVI a vše mu pověděl. ČASNĚ RÁNO 15. srpna začala BITVA NA ŽIVOT A NA SMRT. OBRÁNCI MĚSTA i obyvatelé bojovali ze všech sil. Když však na několika místech začali Švédové prorážet hradby a dostávat se do města, Souches hned věděl co udělá. Poslal stařičkého ZVONÍKA, aby začal na spatopetrském chrámu zvonit poledne. Ačkoliv DĚLOVÁ KOULE věž notně poškodily, zvoník na ni z posledních sil vylezl a zatáhl za provaz. Bylo právě JEDENÁCT HODIN, když se z věže na všechny strany do bitevní vřavy začal rozléhat HLAS ZVONU. Ohlašoval všem poledne. Jak Švédové uslyšeli zvonění, přestali bojovat a pomalu se začali stahovat. Než nastala noc, byli pryč. Brno a Brňané byli zachráněni. |
|
Back to top | |
| Když švédové odtáhli z Brna, zůstalo po nich plno pobořených kostelů, paláců i domů. Také kostel na Petrově potřeboval důkladnou opravu. Nejhůř na tom byla věž, chlouba kostela. Přestože kapitula nebyla nikdy moc bohatá, rozhodli se nejbohatší měšťané, že peníze na stavbu dají oni. Každý z nich měl pěkný výnos z vinného šenku, a proto si spočítali, že když polovina peněz z prodeje vína připadne na krásnou novou věž, ani to nepocítí. Ale správně se říká: NECHVAL DNE PŘED VEČEREM. Na začátku října roku 1675 přinesl SPĚŠNÝ POSEL list, ve kterém císař brněnským radním oznamoval, že do Brna přijede Její Výsost paní ELEONORA, královna POLSKÁ. Moc radosti z toho konšelé neměli. Věděli, že návštěva musí být přijata s náležitými poctami a to bude stát peněz víc než dost. V polovině listopadu královna skutečně přijela. Byla mladá, krásná a přívětivá a měšťany hned okouzlila. Všichni jí dělali pomyšlení, jedna hostina stíhala druhou. Nebylo divu, že královna se nezdržela jen pár dní, ale zůstala v Brně celého ČTVRT ROKU. Pak se však začalo po městě všelicos šeptat: o zamilovaných šlechticích, o soubojích na nedalekých loukách a jiné věci. Jisté je, že najednou byli brněnští konšelé požádáni o kočár a doprovodné vozy, a než se lide vzpamatovali, byla královna ta tam. Nastal obyčejný život a zároveň OBECNÍ ÚČTOVÁNÍ. To bylo zlé. Peníze, byly pryč. Padly na hostiny a veselý život paní Eleonory. Na stavbu nové věže zůstalo jen pár tolarů. Stačily právě jen na to, že pobouranou věž trochu opravili a udělali jí malou stříšku. Když potom na začátku našeho století dostal dóm na Petrově dvě nové věže, starou malou nezbořili. Říká se totiž, že dokud bude věž stát, bude i Brno. Až zmizí, ztratí se s ní i celé město. |
|
Back to top | |
| - jediná z městských bran, která se dosud zachovala. Můžeme v ní vidět poslední zbytek kdysi mocných městských zdí a současně litovat, že osud ušetřil právě tu bránu, která byla ze všech nejméně stavebně důležitá. Biskupskou ulicí sejdeme z památného Petrova na Šilingrovo náměstí, nazývané kdysi pro svou hospodářskou funkci Sviňský trh. Dříve na něm stávala Brněnská brána, zbořená roku 1852. Kolem chrámu sv. Jakuba, založeného německými kolonisty v první polovině 13. století, byl hřbitov. Když r. 1580 nestačil, byl zřízen na místě před Veselou branou nový hřbitov. Teprve roku 1784 byly zrušeny hřbitov kolem kostela i před Veselou branou. Z hlavního (Wilsonova) nádraží přijdeme do Masarykovy třídy. U jejího konce stála kdysi Židovská brána, přestavěná kolem roku 1508 a ozdobená sochařem Antonínem Pilgramem. Roku 1835 byla brána zbořena a nahrazena širší branou Ferdinandovou, která musela ustoupit dopravnímu ruchu r. 1864. |
|
Back to top | |
| V domě na Orlí ulici číslo 16, kde bývala první brněnská pošta, už více než jedno století přitahuje zájem Brňanů zvláštní socha, která je umístěna v zadní části dvorního traktu. Až do dnešních dní zdejší obyvatele vzrušuje příběh krásné dívky JOHANKY, do které se zamiloval syn z urozené rodiny. Protože dívka byla chudá a nikdo nevěděl, odkud do Brna přišla, neměla to ve službě lehké. Čím víc jí mladý pán miloval, tím hůř se děvčeti vedlo. Všichni se postavili proti ní. A jak to v takových případech bývá, zloba a závist jsou nejhoršími rádci. Když MATKA viděla, že domluvy synovi, že má přece už určitě jinou, bohatou nevěstu a tu že si musí vzít, nic nepomáhají, rozhodla se jinak. Počkal, až si otec se synem vyjeli na celý den do okolních lesů na lov, a hned začala jednat. Zavolala rychtáře a dívku obžalovala, že je čarodějnice, že jejímu synovi učarovala, a proto že musí být co nejpřísněji potrestána. Marně se dívka bránila, marně prosila. Když viděla, že není záchrany, vyběhla z domu na nádvoří a tam skočila do studny. Bylo po všem. Ve chvíli, kdy jí vytahovali, vracel se její milý. ZLÁ PŘEDTUCHA ho hnala domů. Přijel ale pozdě. Krásnou Johanku už nemohl zachránit. A protože ji opravdu miloval, nechal si její podobu vytesat do kamene, aby mu neustále připomínala jejich lásku. Uprostřed Zelného trhu dosud stojí Krásná kašna „PARNAS“ od Bernerda Fischera z Erlachu z roku 1690 až 1697, jejíž jeskyně, z balvanů zbudovaná a Amfitrikou korunovaná, chová Herkula s kyjem v ruce a zkroceným Cerberem. Ještě na konci minulého století měli skoro v každé brněnské rodině kopii obrazu Madony s Jezulátkem, který původně visíval v kostele svatého Tomáše. Je malován olejovými barvami na dřevě a je tak tmavý, že se Panně Marii říkalo ČERNÁ MADONA svatodomská. Proslulý vojevůdce BARON TRENK a pocházel prý z Uher, kde se svými vojáky všude loupil a drancoval. U císařského dvora to všechno věděli. Ale říkali: Kdo bojuje za císařství tak odvážně jako Trenk, toho potřebujeme, i kdyby to byl sám čert. Lidé si na něho stěžovali, až se baron dostal před soud a byl na doživotí odsouzen ve špilberském vězení. Když ve vězení zemřel, pohřbili ho v kapucínském kostele, jak si přál: v kutně a s okovy a řetězy na rukou. Na jižní straně věže kostela sv. Jakuba je lomený oblouk ukončen kamennou soškou NAHÉHO MUŽE, který obrací svůj holí zadek směrem k chrámu sv. Petra a Pavla. Vypráví se, že se vrchnosti nahoře na Petrově a dole u Jakuba nikdy neměli moc rády. Proto se začaly současně stavět dva kostely. Stavitel chrámu sv. Jakuba, velký šprýmař, dokončil svou stavbu snad dříve a zesměšnil poraženého soka vystrčeným zadečkem. MARIE TEREZIE z rodu Habsburků 1717-1780. Česká a Uherská královna byla manželkou Františka I. Lotrinského. Za její vlády prosadila četné reformy správní, hospodářské a sociální k upevnění monarchie, k rozvoji průmyslu a obchodu (tereziánské reformy). Královský hrad Špilberk postavený r.1234-77. Od r.1621 státní pevnost a trestnice. V roce 1960 se stává sídlem Muzea města Brna. Jsou dochovány KASEMATY, podzemní chodby a sklepy v hradbách pevnosti. Na konci Křenové ulice na břehu řeky Svitavy stojí krásný sloup. Vypadá jako gotický, ale učení mužové dodnes nevědí, kdy, kým a proč byl postaven. Pověst však říká, že jej zbudoval český král Vratislav II. Měl připomínat, že zde byl zavražděn ZDERAD ze Švábenic. Na poděkování Panně Marii za ochranu od MOROVÉ rány byl roku 1680 na Dolním trhu (Náměstí svobody) postaven SLOUP. Původně těžká kamenná socha sloupu byla r. 1748 nahrazena sochou dřevěnou. Sloup byl opraven v r. 1831 pro odvrácení cholery, která tehdy v městě řádila. |
|
Back to top | |
|
