- - Expozice Příroda Táborska je rozdělena do devíti částí - tradice přírodovědné bádání v regionu, geologický vývoj Táborska, dále hlavní bitopy regionu - les, pole a louky, písčiny, skály, suché stráně, dále rašeliniště, vodstvo a jeho okolí, lidská sídliště a zahrady. Závěr je věnován ochraně přírody a krajiny v okrese Tábor, jsou zde uvedena všechna, zvláště chráněná území, včetně jejich stručné charakteristiky, která je doplněna barevnými fotografiemi.
Každá část začíná vstupním panelem se stručným popisem tématu. Úvodní panel, charakterizující přírodu Táborska jako celek, je umístěn ve vstupní hale muzea. Po projití malým parkem a výstupu do prvního patra přicházíme do první místnosti, věnované dvěma tématům. Prvním je tradice přirodovědného bádání na Táborsku. Zde jsou zmíněny nejvýznamnější osobnosti, které se zasloužily o poznání přírody této oblasti, spolu s jejich nejdůležitějšími díly.
Druhým tématem této místnosti je stručná charakteristika geologického vývoje Táborska s typickými ukázkami hornin a nerostů. Zde je i část věnovaná unikátní Chýnovské jeskyni, vytvořené v krystalických vápencích, která je proslulá střídáním různě zbarvených vrstev vápence s amfibolitem a chybějící krápníkovou výzdobou.
Další části expozice jsou věnované živé přírodě, kde se seznámíme s hlavními biotopy Táborska. Jsou zde vystaveny exponáty botanické a zoologické. Převážně jde o herbářové položky, preparáty hmyzu a dermoplastické preparáty obratlovců, které jsou doplněny modely hub a fotografiemi. Zvláštností této části expozice jsou malá dioramata, věnovaná některým druhům hmyzu. Všechny biotopy jsou charakterizovány velkou koláží, převedenou na zeď za vitrínami fotografickou cestou.
Úvodním biotopem je les. V této části jsou zmíněny jednotlivé typy lesních porostů Táborska od původních acidofilních doubrav, kterých se zachovaly již jen nepatrné zbytky,až po monokultury jehličnanů. Flóra a fauna původních přirozených porostů je mnohem bohatší než v převažujících jehličnatých monokulturách, což je v expozici dobře znázorněno. Je zde také prezentována závislost především bezobratlých živočichů na určité typy lesa či přímo na určité druhy rostlin. Obratlovcům , kteří nejsou tak přísně specializováni, je věnována zvláštní vitrína. Jako ukázka živočichů, kteří byli na Táborsku vyhubeni již v minulém století, jsou vystaveny šelmy medvěd hnědý a kočka divoká.
V další části se seznámíme s flórou a faunou polí a luk. Jsou zde představeny typické rostliny tvořící luční společenstva i významné druhy plevelů, opět je zdůrazněna vazba hmyzu na určité druhy rostlin. Sem jsou zařazeni i ptáci, kteří sice hnízdí na okrajích lesních celků nebo v hájích, ale potravu vyhledávají především v otevřené krajině.
Ve třetí a čtvrté místnosti jsou představeny malé, ale specifické biotopy. Jde o písčiny, skály a suché stráně a o rašeliniště.. Pro první typ jsou charakteristické suchomilné rostliny, odolávající vysokým teplotním rozdílům, a hmyz se stejnými schopnostmi. Obratlovců žije v tomto prostředí jen velmi málo druhů. Pro rašeliniště jsou naopak typické chladnomilné druhy rostlin a bezobratlých živočichů, které zde mnohdy přežívají od poslední doby ledové. Oba biotopy jsou početně chudé na exponáty, což odpovídá i poměrům v přírodě.
Kvalitativně snad nejbohatším biotopem je vodstvo a jeho okolí. Tomuto tématu je věnovaná další místnost expozice. Biotop je rozdělen do řady společenstev, ve kterých jsou opět zdůrazněny vzájemné vazby jednotlivých složek. Většina ptáků je soustředěna do dvou velkých vitrín s rozdělením na druhy na Táborsku hnízdící a na druhy pouze zalétající. Jsou zde rovněž vystaveny velmi pěkné dermoplastické preparáty ryb.
Posledním biotopem naší expozice jsou lidská sídliště a zahrady. V této části se seznámíme s rostlinami a živočichy, kteří se přizpůsobily životu v lidských obydlích a jejich nejbližším okolí. Jsou zde představeni věrní průvodci člověka, jeho parazité, škůdci v domácnostech, ale i živočichové, kteří využívají lidské budovy a zahrady jako náhradu za ubývající původní stanoviště.
V závěrečné části expozice je představena ochrana přírody a krajiny v okresu Tábor. Jsou zde uvedena všechna zvláště chráněná území na okresu Tábor (stav z roku 1999), včetně jejich stručné charakteristiky, která je doplněna barevnými fotografiemi.
Z poslední místnosti se po točitých schodech historické budovy dostáváme opět do vstupní haly, kde si můžeme zakoupit některé publikace a pohledy.
květen - září: úterý - neděle 800 - 1200 a 1230 - 1630. Poslední prohlídka 1600.
- - Expozice Soběslavských blat a Kozácka - mezi Kardašovou Řečicí, Ševětínem, Bechyní, Týnem nad Vltavou a Soběslaví zbyla po rozsáhlých jihočeských močálech a bažinách, odvodněných zejména za posledních Rožmberků v 16. století intenzívním zakládáním rybníků, oblast rašelinišť, kterým se říkalo Blata. V okolí Soběslavi poskytovala půda místním obyvatelům možnost pěstovat ve větší míře obiloviny, zvláště pšenici. Proto se tato oblast nazývala pšeničná nebo bohatá Blata. Blahobyt sedláků se projevil ve způsobu života, ve výstavnosti statků, stavěných v l9. století ve stylu tzv. jihočeského selského baroka, i v odívání. Mužský kroj se v podstatě příliš nelišil od ostatních oblastí Čech, ženský byl charakterický bohatstvím barevných výšivek. Typické byly široké vyšívané zástěry, měkké bílé čepce s výšivkou nad čelem a velké bílé, bohatě vyšívané pleny (šátky), zavazované nahoře na hlavě. V tomto smyslu byly ryze blatskými vesnicemi Vesce, Zaluží, Svinky, Komárov, Klečaty, Zálší, Mažice, Borkovice,
Sviny a Hodětín.
květen - září: úterý - neděle 800 - 1200 a 1230 - 1630. Poslední prohlídka 1600.
- Příroda Táborska - Expozice 'Příroda Táborska' je rozdělena do devíti částí - tradice přírodovědné bádání v regionu, geologický vývoj Táborska, dále hlavní bitopy regionu - les, pole a louky, písčiny, skály, suché stráně, dále rašeliniště, vodstvo a jeho okolí, lidská sídliště a zahrady. Závěr je věnován ochraně přírody a krajiny v okrese Tábor, jsou zde uvedena všechna, zvláště chráněná území, včetně jejich stručné charakteristiky, která je doplněna barevnými fotografiemi.
Každá část začíná vstupním panelem se stručným popisem tématu. Úvodní panel, charakterizující přírodu Táborska jako celek, je umístěn ve vstupní hale muzea. Po projití malým parkem a výstupu do prvního patra přicházíme do první místnosti, věnované dvěma tématům. Prvním je tradice přirodovědného bádání na Táborsku. Zde jsou zmíněny nejvýznamnější osobnosti, které se zasloužily o poznání přírody této oblasti, spolu s jejich nejdůležitějšími díly.
- Geologického vývoje Táborska - Typické ukázky hornin a nerostů. Zde je i část věnovaná unikátní Chýnovské jeskyni, vytvořené v krystalických vápencích, která je proslulá střídáním různě zbarvených vrstev vápence s amfibolitem a chybějící krápníkovou výzdobou.
Další části expozice jsou věnované živé přírodě, kde se seznámíme s hlavními biotopy Táborska. Jsou zde vystaveny exponáty botanické a zoologické. Převážně jde o herbářové položky, preparáty hmyzu a dermoplastické preparáty obratlovců, které jsou doplněny modely hub a fotografiemi. Zvláštností této části expozice jsou malá dioramata, věnovaná některým druhům hmyzu. Všechny biotopy jsou charakterizovány velkou koláží, převedenou na zeď za vitrínami fotografickou cestou.
Úvodním biotopem je les. V této části jsou zmíněny jednotlivé typy lesních porostů Táborska od původních acidofilních doubrav, kterých se zachovaly již jen nepatrné zbytky,až po monokultury jehličnanů. Flóra a fauna původních přirozených porostů je mnohem bohatší než v převažujících jehličnatých monokulturách, což je v expozici dobře znázorněno. Je zde také prezentována závislost především bezobratlých živočichů na určité typy lesa či přímo na určité druhy rostlin. Obratlovcům , kteří nejsou tak přísně specializováni, je věnována zvláštní vitrína. Jako ukázka živočichů, kteří byli na Táborsku vyhubeni již v minulém století, jsou vystaveny šelmy medvěd hnědý a kočka divoká.
V další části se seznámíme s flórou a faunou polí a luk. Jsou zde představeny typické rostliny tvořící luční společenstva i významné druhy plevelů, opět je zdůrazněna vazba hmyzu na určité druhy rostlin. Sem jsou zařazeni i ptáci, kteří sice hnízdí na okrajích lesních celků nebo v hájích, ale potravu vyhledávají především v otevřené krajině.
Ve třetí a čtvrté místnosti jsou představeny malé, ale specifické biotopy. Jde o písčiny, skály a suché stráně a o rašeliniště.. Pro první typ jsou charakteristické suchomilné rostliny, odolávající vysokým teplotním rozdílům, a hmyz se stejnými schopnostmi. Obratlovců žije v tomto prostředí jen velmi málo druhů. Pro rašeliniště jsou naopak typické chladnomilné druhy rostlin a bezobratlých živočichů, které zde mnohdy přežívají od poslední doby ledové. Oba biotopy jsou početně chudé na exponáty, což odpovídá i poměrům v přírodě.
Kvalitativně snad nejbohatším biotopem je vodstvo a jeho okolí. Tomuto tématu je věnovaná další místnost expozice. Biotop je rozdělen do řady společenstev, ve kterých jsou opět zdůrazněny vzájemné vazby jednotlivých složek. Většina ptáků je soustředěna do dvou velkých vitrín s rozdělením na druhy na Táborsku hnízdící a na druhy pouze zalétající. Jsou zde rovněž vystaveny velmi pěkné dermoplastické preparáty ryb.
Posledním biotopem naší expozice jsou lidská sídliště a zahrady. V této části se seznámíme s rostlinami a živočichy, kteří se přizpůsobily životu v lidských obydlích a jejich nejbližším okolí. Jsou zde představeni věrní průvodci člověka, jeho parazité, škůdci v domácnostech, ale i živočichové, kteří využívají lidské budovy a zahrady jako náhradu za ubývající původní stanoviště.
V závěrečné části expozice je představena ochrana přírody a krajiny v okresu Tábor. Jsou zde uvedena všechna zvláště chráněná území na okresu Tábor (stav z roku 1999), včetně jejich stručné charakteristiky, která je doplněna barevnými fotografiemi.
Z poslední místnosti se po točitých schodech historické budovy dostáváme opět do vstupní haly, kde si můžeme zakoupit některé publikace a pohledy.
- Národopis Soběslavských blat a Kozácka - Mezi Kardašovou Řečicí, Ševětínem, Bechyní, Týnem nad Vltavou a Soběslaví zbyla po rozsáhlých jihočeských močálech a bažinách, odvodněných zejména za posledních Rožmberků v 16. století intenzívním zakládáním rybníků, oblast rašelinišť, kterým se říkalo Blata. V okolí Soběslavi poskytovala půda místním obyvatelům možnost pěstovat ve větší míře obiloviny, zvláště pšenici. Proto se tato oblast nazývala pšeničná nebo bohatá Blata. Blahobyt sedláků se projevil ve způsobu života, ve výstavnosti statků, stavěných v l9. století ve stylu tzv. jihočeského selského baroka, i v odívání. Mužský kroj se v podstatě příliš nelišil od ostatních oblastí Čech, ženský byl charakterický bohatstvím barevných výšivek. Typické byly široké vyšívané zástěry, měkké bílé čepce s výšivkou nad čelem a velké bílé, bohatě vyšívané pleny (šátky), zavazované nahoře na hlavě. V tomto smyslu byly ryze blatskými vesnicemi Vesce, Zaluží, Svinky, Komárov, Klečaty, Zálší, Mažice, Borkovice, Sviny a Hodětín.
Na jihu přecházela Blata zvolna do oblasti třeboňské, blatský ráz měly ještě Radonice, Neplachov a Vlkov. Na východě zasahovala ke Kardašově Řečici, Pluhově Žďáru a Deštné. Na pravém břehu řeky Lužnice na severovýchodě sousedila s Blaty národopisná oblast chrušťácká, která začínala od Dvorců a Tučap a táhla se přes Choustník až k Turovci. Kromě staveb se viditelně lišila ženským krojem, pro nějž byly typické dlouhé sukně, úzké zástěry a vlněné tibetové pleny, vázané pod bradou. Na levém břehu Lužnice na severozápadě měly blatský ráz ještě vsi Skalice, Radimov, Vyhnanice, Dudov a Všechlapy. Nad nimi se rozkládalo Kozácko (Táborsko), k němuž na pravém břehu patřily Košice a Doubí. Ženský kozácký kroj byl charakteristický elegantní bílou prolamovanou, kroužkovanou a katrovou výšivkou na bílém podkladu zástěr a plen a barevnými tuhými čepci s bílými holubinkami. Od této oblasti se lišilo Želečsko zejména výšivkou drobných barevných kvítků na bílých zástěrách.
|
