- Zemědělská zaměstnání, řemesla a kroje - Přízemí je věnováno zemědělskému zaměstnání obyvatel, řemeslům, podomácké výrobě a domácnosti.
1. patro blatským stavbám, nábytku a lidovému kroji. V části věnované zemědělství jsou kromě běžných nástrojů, používaných při přípravě půdy a sklizni plodin, vystaveny kosy hrabice, které usnadňovaly řádkování obilí a trávy, srpy bez ostří na shrabování obilí do snopů, dřevěné roubíky na vázání snopů. Z nich je skoro každý malým uměleckým dílem, protože je chlapci vyřezávali jako dárek z lásky svým děvčatům. Také jsou tu velké pohrabovačky na hrabání zbytků obilí po sklizni, dřevěné vidle na přehazování sena, cepy na výmlat obilí. Dřevěná jha pro čelní zápřah dobytka a krumpolce pro šíjový jsou mnohdy také zdobeny umně vyřezávanými vzory, které lze nalézt i na trakaři. Pletením z proutí a vyřezáváním se zaměstnávali hospodáři v zimě, když byly hlavní zemědělské práce hotovy. Na blatských rašeliništích se rýpala rašelina, kterou zdejší lidé topili, případně si prodejem přebytků přivydělávali. V expozici jsou vystavena pravoúhle zahnutá želízka, užívaná kdysi k vyrýpávání kusů rašeliny ve tvaru cihly, i borky, jak se těmto sušeným cihlám říkalo. Na rašeliništích si zájemci kupovali podle movitosti různě velké plochy (něco jako zábory zlatokopů), na kterých pak do hloubky dobývali rašelinu, jejíž vrstva bývala až 8 m silná. S těžbou se začínalo na jaře, podle počasí v dubnu až květnu. Po odstranění povrchové vrstvy porostu se pak želízky rýpaly cihly rašeliny tak dlouho, dokud byla. Čerstvé borky ženy na trakařích nebo v nůších dopravovaly po úzkých hrázkách mezi těžními jámami na tzv. výkladiště, kde je kladly do řádků, aby oschly. Oschlé se šraňkovaly, stavěly se tři borky proti sobě a přes ně se kladla čtvrtá. Když byly proschlé hodně, skládaly se do kuželovitých kopek a nechaly se tak celé léto. Sušené se pak odvezly domů nebo k prodeji do okolních měst.
V části věnované řemeslům je zastoupena soběslavská a bechyňská keramika, která se na Blatech nejvíce používala. Soběslavští hrnčíři vyráběli nádoby, osobitě zdobené různými technikami od vyškrabávání, malování štětcem a růžkem přes mramorování a flamování až k malbě hřebenem. Jsou zde vystaveny dekorativní práce blatských i soběslavských kovářů, tesařů, krásné svatební boty blatské nevěsty, formanský pás vyšívaný pavím brkem. Obdiv vzbuzují s uměleckým citem detailně propracované, ručně vyřezávané perníkářské formy a dřevěné nebo hřebíčkové matrice na potisk tkanin.
Podomáckou výrobu reprezentují nástroje na zpracování lnu, zejména trdlo a motovidlo, ale i doma vyráběné hračky, velikonoční řehtačky, ošatky nebo proutěná kukaň. Z pracovního zařízení domácnosti je vystaven na příklad jeden z prvních typů pračky, či spíše valchy na kliku, žehličky zahřívané vložením horkého železného tělíska, které si často ženy běhaly ohřívat k místnímu kováři, kratiknoty, unikátní dřeváky na šlapání zelí, potřeby k domácímu pečení chleba.
V 1. patře je úvodní místnost věnována hlavně Blatským statkům, které byly postaveny v 19. století ve stylu jihočeského selského baroka. K prezentaci byly vybrány starší fotografie, zachycující stav, nejvíce blízký stavu původnímu. Velký model blatského statku z Komárova ukazuje typickou půdorysnou dispozici, uzavřený obdélník. V průčelí byly dva zdobené štíty budov, mezi nimi zeď s vraty a menšími vchodovými dveřmi. Jeden štít patřil obytnému stavení, druhý sýpce, která byla zpravidla bohatěji zdobena. Oba trakty pokračovaly do dvora hospodářskými budovami a vzadu, rovnoběžně s vraty, uzavírala dvůr stodola, průjezdná do sadu a zahrady. Autory staveb byli většinou místní zedničtí mistři, jejichž styl se od sebe lišil. K nejvýznamnějším patřil František Šoch ze Zálší, který stavěl nejvíce v rodné obci, Klečatech a Zaluží. Po roce 1862 ho vystřídal Martin Paták z Vlastiboře. Kromě rodiny Šochů a Patáků působily na Blatech i zednické rodiny Dušků z Neplachova, Fraitů a Aujezdeckých z Nedvědic. V další místnosti je instalována Blatská světnice s malovaným lidovým nábytkem a dobovými podmalbami na skle.
Zbývající prostory expozice představují hlavně ženský lidový kroj z Blat, Želečska a Kozácka. Je tu vidět vývoj blatského kroje od 40. let do konce 19. století, od napodobování šlechtického oděvu přes jednoduchost a eleganci střízlivě barevné květinové výšivky na bílém podkladu až k přeplácané barevnosti šmelcových korálkových výšivek. Z exponátů jsou také zřejmé rozdíly mezi oděvem mladé dívky, nevěsty, mladoženky a zralé ženy. K vystaveným zajímavostem patří mosazné desky na modlitební knihy, zdobené vybíjenými ornamenty a barevnými sklíčky, které zhotovovali místní kováři a taneční pořádky z plesů 19. století, v nichž si svým podpisem chlapci zamlouvali u dívek jednotlivé tance. Ve výstavní místnosti zastihnete při své návštěvě určitě některou z krátkodobých výstav obrazů, keramiky, fotografií, bižuterie, lidového výtvarného umění, hraček, případně dětských prací. U pokladny si kromě propagačních tiskovin můžete koupit pro vzpomínku a potěšení nějakou drobnost z keramiky, obrázek nebo bižuterii. V národopisné expozici Smrčkova domu v Soběslavi na Vás čeká příjemné prostředí, krása lidového umění a seznámení se zajímavou národopisnou oblastí Čech.
|
