|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 | |  | |  | |  | |  | |  |
|
|
 |
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Na skalnatém ostrohu nad říčkou Vrchlicí stávala již kolem r. 1300 stará hornická kaplička zasvěcená sv. Panně Barboře, v její těsné blízkosti se v polovině osmdesátých let 14. století začalo se stavbou karneru - dvoupodlažní hřbitovní kaple s kostnicí. Jak kaple získala patrocinium Božího Těla není známo; patrně přešlo na kapli ze sousedního chrámu (původní název chrámu „Nová kaple sv. Těla Kristova a sv. Barbory“). Původně byl karner projektován jako dvoupodlažní na čtvercovém půdorysu, vystavěno bylo však jen spodní podlaží sloužící jako kostnice, horní kaple z neznámých důvodů dostavěna nebyla. V intaktní podobě se dodnes dochoval spodní prostor kaple. Je zaklenut devíti poli křížové žebrové klenby na čtyři mohutné válcové sloupy. Osvětlen je třemi okny od východu a původně se do něj vstupovalo od západu a jihu vestavěnými schodišťovými rampami. Významná etapa historie kaple je spojena s jezuity, kteří byli uvedeni do Kutné Hory r. 1626 a v sousedství začali stavět rozlehlou kolej. V souvislosti s terénními úpravami pro stavbu koleje zanikl jižní vchod do kaple a také schodiště z údolí. Po zrušení řádu (1773) kaple již nebyla využívána a roku 1797 byla prodána manželům Snížkovým. V roce 1825 je v popisu kaple poprvé zmíněna zahrádka na střeše, která se stala typickým prvkem v panoramatu města. Soukromé majitele měnila po celé 19. století, bylo zde skladiště a krupařství. V roce 1886 ji zakoupil Jan Tuček a zřídil zde varhanářskou dílnu. Po druhé světové válce továrna zanikla. Pokusy o obnovení kaple se datují od konce 40. let tohoto století. Dlouhá léta však šlo jen o úsilí odborné veřejnosti. V 90. letech se stav kaple nesmírně zhoršil, ocitla se dokonce na seznamu 100 nejohroženějších památek na světě. Díky spojenému úsilí města Kutná Hora a Ministerstva kultury se podařilo v letech 1997-2000 provést náročnou rekonstrukci v ceně 20 mil. Kč, která kapli zachránila. Dějiny kaple jsou bezprostředně spojeny s osudy chrámu sv. Barbory, patrně byla vždy považována za součást areálu chrámu, který byl v roce 1995 prohlášen za národní kulturní památku. |
||
|
