|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
V 2. polovině 12. století založila královna Judita „u vod teplých“ druhý nejstarší klášter benediktinek v Čechách. Pozůstatky románského a gotického zdiva kláštera se dochovaly ve východní části zámku. Na vnitřním nádvoří je vyznačen půdorys klášterní basiliky, jejíž románská krypta je přístupná návštěvníkům. V husitských válkách byl klášter zničen a na jeho troskách v 2. polovině 15. století vystavěla královna Johana tvrz. V 16. století Volf z Vřesovic postavil zámecký kostel a začal budovat v pozdně gotickém slohu hlavní budovu zámku. Od r. 1585 držel Teplice rod Vchynských. V době jejich vlády byl nedokončený hlavní trakt přestavěn v renesančním stylu a vznikl lusthaus zvaný Kolostujovy věžičky. Po smrti posledního českého majitele Teplic Viléma Vchynského, zabitého v r. 1634 spolu s Albrechtem z Valdštejna v Chebu, získal teplické panství císařský maršál Jan Aldringen. Jeho nástupci Clary–Aldringenové rozšířili zámek o barokní Novou budovu (západní křídlo) a k ní připojili v 2. polovině 18. století divadlo. Půvabný empirový vestibul vybíhající do parku vznikl v r. 1800. Při poslední velké přestavbě, zahájené koncem 18. století, bylo průčelí hlavní budovy upraveno v klasicistním stylu. Uvnitř zámeckých budov jsou dochovány hodnotné interiéry jako např. renesanční sál s malovaným kazetovým stropem, rokokový sál s bohatou štukovou výzdobou či pokoje s dobovým zařízením. Tyto prostory kdysi byly svědkem soukromých návštěv i politických schůzek evropských panovníků a bohatého společenského života, jemuž dodávali lesku kníže Charles de Ligne, Giacomo Casanova, J. W. Goethe, Fryderyk Chopin, Franz Liszt a další. |
||
|