Západomoravské muzeum sídlí v bývalém Valdštejnském zámku, jenž byl přestavěn v 16. století z původně benediktinského kláštera. Hlavní vchod do zámeckého areálu je mezi dvěmi renesančními budovami. Vlastní trojkřídlá zámecká budova uzavírá čtvercové nádvoří s bazilikou sv. Prokopa, která se v podstatě dochovala ve svém původním půdorysném rozvrhu a architektonické výstavbě a patří k významným románsko-gotickým památkám na našem území.
Klášter byl založen v roce 1101 moravskými údělnými knížaty Oldřichem Brněnským a Liholtem Znojemským. Ve 2. čtvrtině 13. století se začalo s rozsáhlou přestavbou celého dosavadního dřevěného areálu na kamennou architekturu. V období mezi 1220-1270 byl postaven areál konventu - "klášterní hrad" - spolu s bazilikou Nanebevzetí Panny Marie (později sv. Prokopa). V první půli 14. století se objevily finanční obtíže kláštera a na přelomu 14. a 15. století, za válek mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem, již můžeme hovořit o vážné krizi. Tu se opati pokoušeli odvrátit prodejem či zástavami. Husitské války ještě dále prohloubily ekonomickou krizi opatství, které utrpělo nemalé škody a budovách i pozemkovém majetku. Poslední ranou pak bylo křižácké tažení proti českému králi Jiřímu z Poděbrad pod vedením jeho zetě uherského krále Matyáše Korvína. Opat Matěj stál na králově straně a tak není divu, že ve městě hledal útočiště po válečných operacích v Rakousích spolu se svým vojskem Jiříkův syn Viktorin. Početnější Matyášovo vojsko jej pronásledovalo až k Třebíči, kterou po třídenním obléhání 14. května dobylo a zapálilo. Klášterní posádka se 15. června za čestných podmínek vzdala a Matyáš se mocnil poslední bašty odporu - kláštera. Matyáš dosavadního opata Matěje sesadil a s klášterním zbožím naložil jako "s mečem nabytém" a to bylo zastaveno šlechtickým držitelům. Konvent byl ve zničeném klášterním areálu trpěn a posledním třebíčským opatem se roku 1473 stal Tiburtius (+1500), který stál před nemožným úkolem obnovit benediktinské opatství.
Prvním držitelem zastaveného třebíčského benediktinského statku byl uherský šlechtic z blízkého okolí krále Matyáše. Teprve od roku 1478 měl město a větší část klášterního zboží v zástavě jeden z hlavních Matyášových spojenců, a vůdce odbojné Zelenohorské jednoty Zdeněk ze Šternberka. Roku 1483 pobýval v Třebíči král Vladislav Jagellonský, který se sem uchýlil před morem a roku 1490 zastavil třebíčské panství Vilémovi z Pernštejna. Ten již v roce 1491 vyplatil většinu zástavních listů opata Trojana a Matěje na bývalém klášterním majetku. Po zániku konventu ve 20. letech 16. století, za držení panství protestanty Černohorskými z Boskovic, byl klášter přestavěn na renesanční zámek. Další majitel Vratislav z Pernštejna v letech 1556-1557 prodává větší část panství Burianu Osovskému z Doubravice. Burian upravil již dříve postavený renesanční zámek, využil chátrající baziliku s kryptou pro hospodářské účely a zřídil zde vrchnostenský pivovar. Po jeho smrti panství roku 1568 zdědil jeho vzdělaný bratr Smil Osovský z Doubravice. Ten dokončil budování režijního velkostatku s panskými dvory a zvyšující se robotní zatížení podaných a také definitivně upravil klášterní objekt na zámecké panské sídlo se zemědělským dvorem. Po jeho smrti roku 1613 spravovala panství jeho druhý žena Kateřina z Valdštejna. Třebíčské panství se tak dostalo na dobu více jak tří set let do držení rodu Valdštejnů. Jan Josef z Valdštejna (1722-31) se rozhodl roku 1724 pro náročnou renovaci zpustošené baziliky. Pro tento úkol si vybral znamenitého císařského architekta F. M. Kaňku. Ten mezi lete 1725-33 upravil a obnovil baziliku a ta byla navrácena svému původnímu účelu. Byla znovu zaklenuta hlavní loď, vystavěny poškozené pilíře, postavena sanktusová vížka a dostavěno západní barokní průčelí. ZMM Třebíč sídlí v zámku od roku 1945. |
