- Vltavíny - Jednou z přírodních zajímavostí České republiky, známou odborníkům z celého světa, jsou vltavíny. Patří do skupiny vzácných křemičitých skel, kterým dal vídeňský geolog F. E. Suess na počátku tohoto století souborný název tektity. V Čechách je poprvé právě u Týna nad Vltavou objevil a popsal v roce 1787 profesor Karlovy univerzity dr. Josef Mayer. Pojmenování vltavíny dostaly podle řeky Vltavy, v jejíž blízkosti byla mnohá naleziště, až v polovině 19. století.
V expozici týnského muzea může návštěvník získat přehled o historii výzkumů, teoriích vzniku, nalezištích, vlastnostech, formách a výskytu vltavínů v České republice, s bližším zaměřením na jižní Čechy. Jsou zde vystaveny ukázky různých tektitů, mikrotektitů, přírodních skel, strusek nejen z naší země, ale i z celého světa, i ukázky základních druhů sedimentů, ve kterých se vltavíny v jižních Čechách nalézají. Velmi zajímavou částí expozice je panel, ve kterém jsou vltavíny uspořádány podle nalezišť v jižních Čechách. Návštěvník zde může z jedné strany vidět v dopadajícím světle jejich tvary a charakteristickou skulptaci, z druhé strany jsou pak v procházejícím světle velmi dobře patrné různé barvené odstíny jednotlivých vltavínů. I ukázky šperkařského zpracování vltavínů návštěvníky jistě zaujmou.
- Svět loutek - Představení lidových loutkářů patřilo od konce 18. století k českému venkovu právě tak jako lidové pohádky, písně a říkadla. Lidoví loutkáři zajížděli za svým publikem do nejodlehlejších končin naší země, svá představení hráli česky a byli tak dlouhou dobu jedinými šiřiteli českého jazyka a divadelní kultury mezi venkovským lidem.
Právě z těchto důvodů věnovalo Městské muzeum v Týně nad Vltavou část své expozice loutkovém divadlu - mimo jiné i proto, že kulturní historie tohoto města je spojena se jménem nejznámějšího českého lidového loutkáře Matěje Kopeckého, který 3. července 1847 zemřel v blízkých Kolodějích nad Lužnicí a je na týnském hřbitově pochován.
Nejstarší část expozice Svět loutek v muzeu tvoří vzácné historické loutky lidových loutkářů z rodu Dubských. Loutky Tomáše Dubského (1847 - 1965) pocházejí z první poloviny 19. století, jsou 60 cm vysoké. Vytvořil je známý řezbář loutek Mikoláš Sichrovský z Mirotic. V roce 1912 loutky T. Dubského odkoupila T.J. Sokol pro své loutkové divadlo. Když byly v roce 1944 věnovány muzeu, staly se základem zdejší loutkářské sbírky. K souboru loutek patří také rukopisy starých loutkových her, z nichž některé vydal Jaroslav Bartoš v publikaci "Komedie a hry českých lidových loutkářů". Další část expozice je věnována amatérskému loutkovému divadlu, které se v Týně hrálo od roku 1910. Jsou v ní zastoupeny loutky, které muzeum získalo, když v roce 1980 ukončil loutkářský soubor "Matěj Kopecký" svoji činnost.
Vedle loutek neznámých řezbářů a výtvarníků jsou v expozici zastoupeny loutky řezbářů Jana Votočka a Jaroslava Peigera, loutky z hračkářské dílny Alexandra Plešnera a maňásky z loutkářské výrobny p. Hainzla z Koloděj nad Lužnicí, maňásky vyráběné podle návrhů vltavotýnského rodáka Otto Rödla (1903 - 1983, pedagoga, hudebního skladatele, profesora DAMU, kterému učarovalo zejména maňáskové divadlo.)
Nechybí ani známá loutka vltavotýnského Zinduláka Pošvejce (místní obdoba Spejbla), který kriticky a humorně glosoval události ve městě. Loutky jsou ve vitrínách instalovány tak, aby tvořily alespoň náznakem scény ze známých pohádek. Expozici doplňuje sbírka plakátů, fotografií a diplomů, které týnští loutkáři získali z přehlídek, jichž se zúčastnili.
Zajímavou částí expozice je sál s loutkami, kde si děti mohou zkusit zahrát loutkové divadlo. Dospělým divákům je určen průřez historií českého loutkového divadla s přihlédnutím k umělcům, kteří se ve svých dílech inspirovali vzpomínkami na loutkové divadlo svého dětství.
|
