Velkorysá architektonická koncepce uherčického zámku (šlechtické obydlí, reprezentační prostory, hospodářské budovy, produkční a okrasné zahrady) s bohatou historií představuje významný krajinotvorný soubor jižní Moravy.
Na přelomu 15. a 16. století vznikla trojkřídlá jednopatrová gotická tvrz, stavební jádro dnešního rozsáhlého zámeckého komplexu. Ta pak v polovině 16. století prošla raně renesanční přestavbou. V poslední čtvrtině 16. století se zámek velmi podstatně rozrostl. Přístavbami v této třetí fázi byla vymezena další 4 nádvoří: hlavní s jednopatrovou arkádou, vstupní s protilehlými přízemními arkádami a čtyřpatrovou hranolovou věží, horní a dolní hospodářské nádvoří a krom toho dvě zahrady v ohradních zdech s nárožními věžemi. Barokní epocha nezasáhla nijak zásadně do stavební podstaty objektu, jen jej dotvořila do současné podoby. Velmi významně však obohatila interiéry cennou štukovou a malířskou výzdobou. Dílčími klasicistními úpravami interiérů i exteriéru se na stavebním vývoji podepsali poslední majitelé Collaltové, kteří vlastnili Uherčice do února 1946.
V období baroka byl jihovýchodně od zámku založen ohrazený francouzský park s oranžerií (ve 20. letech 19. stol. přebudován v přírodně krajinářském duchu), na nějž pak kolem r. 1800 navázal v jeho severním cípu lesopark. V něm byly na návrších vybudovány romantické stavby, z nichž se dochovaly pouze dvě: obelisk a umělá hradní zřícenina.
Zámek, od r. 1948 užívaný státními statky a vojenskými útvary, byl asi od poloviny 80. let prakticky určen k zániku. V květnu 1995 byl převeden pod správu Památkového ústavu v Brně, čímž došlo k prvnímu zásadnímu kroku - rehabilitaci tohoto cenného a značně zdevastovaného objektu. Krátce po zahájení generální památkové obnovy byl zámek poprvé v historii částečně zpřístupněn návštěvnické veřejnosti (léto 1996). Od 1.1.2002 je zámek Uherčice národní kulturní památkou. |
