|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 | |  | |  | |  |
|
|
 |
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Zajímavý skalní hrad, jeho podoba byla silně ovlivněna pískovcovými skalami, v nichž byl částečně vytesán a z části vystavěn. První písemná zmínka o jeho majitelích je z let 1316 – 1318, z doby šarvátek zdejší drobné šlechty s Vokem z Rotštejna – jednou z větví rodu Valdštějnů. První kamennou stavbou byl palácový komplex na čtyřech hradních skalách (pol. 14 stol.). Z toho, co se dodnes zachovalo, lze usuzovat, že uvedený komplex čtyř hradních skal byl zazděním puklin na straně do parkánu spojen v jeden blok a jejich opracovaná temena vytvořila základ paláce. Pukliny uvnitř mezi skalními bloky sloužily jako pomocné prostory . vinné, pivní a chlební sklepy, kuchyně a komunikační chodby. Temena I., II. a III. skály tvořila základ starého (západního) paláce a temeno IV. skály nového paláce. O stavbě budované pod stálým, nepřátelským tlakem, svědčí nejdříve vystavěná obvodová hradba paláců a do ní pak umístěné dělící příčky. Zdivo je provedeno jako lité maltové, to znamená, že líce zdí jsou zděny z lomového kamene a prostor mezi je vyplněn kamenem drobnějším, zalévaným maltou ( v té době běžná technika). O původním dřevěném opevnění svědčí stopy silného požáru na skalách v parkánu a místech původní hradby. Jeho stopy jsou památkou na dobytí a vypálení hradu r. 1439, kdy se jej zradou zmocnil Jindřich z Vantenberka a na Děčíně a vdovu Machnu se sirotky odvezl na hrad Děčín, kde je věznil až do roku 1441, kdy mu Machna pod nátlakem Valečov přenechala. Hrad byl v rozvalinách pravděpodobně až do poloviny 15,století, kdy jej Vaněk z Valečova, královský úředník Jiřího z Poděbrad, znovu vybudoval a řádně opevnil.Předpokládá se, že v té době přibylo k hradu dolní (větší) mohutné opevnění podhradí, lemované kamennou hradbou s dělostřeleckými baštami, s hospodářskými provozy – pivovar,kovárna nebo huť a další. Druhé, menší, podhradí se nacházelo pod parkánem. Obě podhradí jsou dnes přeměněna v sady. Předhradí, ležící jižně od palácového jádra hradu, sloužilo jako zimní kvartýr vojska ( většina majitelů hradu od husitských hejtmanů Bartoše a Bernata z Valečova po Albrechta z Valdštejna, byli buď císařskými důstojníky nebo krajskými hejtmany, a ti své vojsko museli tehdy kvartýrovat sami). Jak tvrdým oříškem byl Valečov pro nájezdy cizích vojs, svědčí vpád křižáků z Lužice do Čech v roce 1468. Cizácké vojsko sice vypálilo všechny okolní vesnice i městečko Kněžmost, ale na dobře opevněný hrad si netrouflo a bylo posléze u Turnova vojskem Jiřího z Poděbrad rozprášeno. Poslední, rozsáhlejší úpravy je možné datovat do období po roce 1555, kdy po smrti Jiřího Vančury z Řehnic, bylo panství i hrad rozděleno mezi jeho syny Hynka a Zikmunda. Rozdělením vznikly z kdysi celistvého hradního komplexu dvě torza s podstatně menší možností využití. Pravděpodobně byla přepažena všechna nádvoří, parkánek, v obvodové zdi na západní straně uzavírající nádvoří nově proražena brána, aby se majitel západní části hradu dostal na svoji část nádvoří od hlavní brány, která zůstala společná. Branka ve zdi, půlící hradní nádvoří, sloužila obyvatelům východní části hradu (nového paláce), aby mohli chodit pro vodu ke společné studni (pravděpodobně v místě, dnes stojícího turistického srubu). Změnami, kterých hrad doznal rozdělením, ztratilo palácové jádro svůj pevnostní charakter a hrad sloužil již jen jako přechodné sídlo panstva a sídlo správy obou částí panství. Proto se další majitelé snažili získat do držení hrad celý. Podařilo se to až 8.prosince 1592 Markétě a Albrechtu Zdeňkovi ze Sulevic. Spojení hradu však trvalo jen do roku 1610, kdy po smrti Jindřicha Kapouna ze Svojkova dochází opět k rozdělení hradu mezi jeho syna Kryštofa a vnuka po druhém synovi Janovi. Takto je rozdělen až do roku 1620, kdy Jindřich Jan prodává svou půli hradu a panství strýci Kryštofovi. Hrad i panství bylo roku 1623 Kapounům ze Svojkova zkonfiskováno a získává ho Albrecht Eusebius z Valdštejna. Ten jej však roku 1625 prodává Hejtmanu knížectví Frýdlantského a mezi Valdštejnovými důstojníky pendluje hrad až do roku 1646, kdy jej kupuje Daniel Freisleben z Buschhofenu. Hrad i panství se vrací do rukou Valdštejnů roku 1652, kdy jej od císařských komisařů kupuje hrabě Ferdinad Arnošt z Valdštejna, majitel mnichovohradištského panství. Císařští komisaři byli jako prostředníci – donutili vdovu po Danielovi Freisleben z Buschhofenu zadlužený hrad prodat. Hrad je po třicetileté válce ve velmi špatném stavu, obyvatelný je prakticky pouze nový palác, který slouží ještě nějaký čas jako obydlí správce panství a obročního, ale po centralizaci správy panství odcházejí i tito úředníci a hrad je ponechán osudu. Prakticky dvě století slouží jako obydlí chudiny a zdroj levného stavebního materiálu.. Poslední obyvatelé skalních bytů na Valečově se museli vystěhovat na základě nařízení c.k. okresního hejtmanství v Mnichově Hradišti z 5. října 1892. První opravy v novodobé historii se hrad dočkal až v roce 1914, kdy K.Č.T. provedl základní zajištění zříceniny a zabránil jejímu dalšímu rozebírání na stavební materiál.. V roce 1933 bylo provedeno statické zajištění, na koruně zdi nového paláce zpevnění betonovou maltou, skály pod starým palácem dostaly betonové plomby a železné zábradlí. Tehdy zavedená průvodcovská služba fungovala ještě kolem 70.let 20. století. Následovaly roky postrádající organizovanou a cílevědomou péči o tuto historickou památku, ale v současné době se obce Boseň, do jejíž majetku hrad Valečov od roku 1994 patří, snaží podnikat kroky k tomu, aby i ti. Co přijdou po nás, měli co obdivovat a nezbyla zde jen skupina ošlapaných skal a zbytky zdí. |
||
|
