|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 | |  | |  | |  | |  | |  | |  |
|
|
 |
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Výstavba zámku začala v druhém desetiletí 18. století Václavem Antonínem Chotkem a byla od začátku velkoryse koncipovaná a stavěná podle osy jih-sever. Budovy byly výškově odstupňovány a obklopovaly geometricky členěný čestný dvůr.Ten byl uzavřen plotem s alegorickými sochami měsíců a ročních dob, z dílny Matyáše Brauna. Z čestného dvora se vstupovalo do hlavní budovy reprezentačním schodištěm s balustrády a plastikami nebo salou terrenou v přízemí. Nad ní se vypínal ústřední prostor tvaru kruhového válce, o patro převyšující paprskovitě vybíhající jednopatrová křídla ve tvaru písmene X. Tento půdorys stavby zůstal v podstatě nezměněn dodnes. Druhým majitelem zámku se stal syn zakladatele hrabě Rudolf Chotek. Otec mu umožnil získat na tehdejší dobu velmi dobré vzdělání, které uplatnil v císařských službách. Jeho talentu, zejména v oblasti ekonomické, využila panovnice Marie Terezie. V roce 1749 byl Rudolf Chotek povolán do Vídně, kde ve funkci prezidenta finanční komory a ředitele obchodu v dědičných zemích přispěl k povznesení hospodářství habsburské monarchie. Díky svým úspěchům rozšiřoval pozemkový majetek a také se rozhodl pro úpravu hlavní budovy zvětšením křídel na dvojnásobek původní délky. Interiéry získaly rokokový vzhled a zámek se v podstatě přiblížil dnešní podobě. Jelikož Rudolf Chotek neměl mužského potomka, převzal rodový majetek jeho synovec Jan Rudolf. Ten získal Veltrusy na základě tzv. fideikomisu, který zaručoval nezcizitelnost, nedělitelnost a dědičné právo prvorozeným synům. Čtvrtý majitel zámku, Jindřich, jako poslední jemu svěřené statky rozšířil, ale za jeho nástupců začalo panství upadat. Hospodaření ve vlastní režii ustalo, dvory byly propachtovány, průmyslové podniky pronajaty a majetek postupně rozprodáván. V roce 1945 se stal vlastníkem československý stát, jenž zpřístupnil zámek veřejnosti. |
||
|
