|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 | |  | |  | |  | |  |
|
|
 |
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Historie dnešního města Žďáru nad Sázavou je úzce spjata se založením a vývojem zdejšího cisterciáckého kláštera. Založení inicioval otec svaté Zdislavy, Přibyslav z Křižanova, ale až jeho zeťové, Bořek z Obřan a Smil z Lichtenburka jeho úmysl uskutečnili. Za tímto účelem pozvali v roce 1252 z Nepomuku skupinu cisterciáckých mnichů, kterým na výstavbu kláštera darovali pozemky a v dědictví odkázali část svých majetků. Těžké začátky, kdy klášterní komunita bydlela ve srubu z kmenů a začala se stavbou kamenného kostela, popsal okolo roku 1300 jeden z účastníků, mnich Jindřich Řezbář, v latinsky veršované knize CRONICA DOMUS SARENSIS. Kláštera se samozřejmě dotkly všechny historické a společenské změny, procházející českými zeměmi. Za husitských válek byl vydrancován a vypálen. K obnově došlo až za vlády krále Jiřího z Poděbrad, který byl spřízněn s jeho zakladatelem. Novou podobu vtiskl klášternímu areálu osvícený a uměnímilovný opat Václav Vejmluva, který stanul v čele konventu v roce 1705. Povolal do Žďáru významného architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla, a tak započala éra proměn areálu do podoby jednoho z nejvýznamnějších církevních sídel své doby. Vyvrcholením jejich společných snah se stala stavba poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, slavnostně vysvěceného v roce 1722. Od roku 1994 je zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Za vlády císaře Josefa II. byl v roce 1784 klášter definitivně zrušen. V roce 1930 se stal tehdy už zámek majetkem chlumecké větve rodu Kinských, kterým byl restitučně navrácen v roce 1991. Majitelé areálu po zrušení kláštera: Po zrušení kláštera se veškerý majetek dostal pod správu Náboženského fondu. V roce 1826 jej koupil ve veřejné dražbě Josef Vratislav z Mitrovic. Po jeho smrti se panství ujal F.J. kníže Dietrichstein-Proskau-Leslie, v roce 1862 bylo převedeno na Klotildu hraběnku Clam-Gallasovou, rozenou Dietrichsteinovou. Od roku 1930 se stala majitelkou Eleonora Kinská, rozená Clam-Gallasová, matka nynějšího majitele. Tím je Dr. Radoslav Kinský, kterému bylo panství vráceno v restituci roku 1991. |
||
|
