|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 | |  | |  | |  | |  | |  |
|
|
 |
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 K počátkům tvrze i osady Červená Lhota chybí z předhusitské doby písemné prameny. První písemná zmínka je až z roku 1465 při dělení pozůstalosti Ctibora ze Zásmuk, odjinud z Vlčetína, připomínaného roku 1434 jako purkrabího na Krumlově. Dalším doloženým majitelem tvrze byl Petr Lhotský ze Zásmuk, který roku 1492 ustanovil manželku Kateřinu poručnicí svých dětí a přidal za druhého poručníka Jindřicha z Hradce, nejvyššího komorníka, u něhož byl nejspíše ve služebním poměru. Ještě roku 1542, když po shoření zemských desek obnovoval Jan Kába z Rybňan vklad trhové smlouvy s Divišem Boubínským z Újezda, nesla tvrz s poplužním dvorem vedle vsi Jižné pouhý název Lhota. Mezi lety 1542 až 1555 nechal Jan Kába vybudovat na místě gotické tvrze renesanční zámeček čtvercového půdorysu podle projektu italského stavitele Honse Vlacha. Po tomto datu se Lhota poprvé objevuje v písemných pramenech pod názvem Nová Lhota. Ke konci 16. století získal Novou Lhotu od Jiřího Káby z Rybňan jeho strýc Jan a prodal ji roku 1597 sousedovi Vilémovi Růtovi z Dírné. Do sepsání jeho kšaftu roku 1602 došel název tvrze nového vylepšení, vyjádřeného v predikátu "na Nové (jinak Červené) Lhotě, čímž se zřejmě upřesnil vnější vzhled tvrze po přestavbě. Po roce 1608 získal tvrz Červenou Lhotu Bohuslav Růt z Dírné, nedržel ji však dlouho. Za operací Marradasova pluku proti Třeboni a Jindřichově Hradci roku 1621 obsadil Červenou Lhotu kyrysnický rytmistr Antonio Bruccio, který po soudní legalizaci svévolné konfiskace podržel panství se zámkem až do své smrti roku 1639. Protože Bruccio zemřel bezdětný, připadl statek císařské komoře, od které jej roku 1641 koupil ke svým statkům jindřichohradecký magnát, nejvyšší kancléř království Českého Vilém Slavata z Chlumu. V letech 1658 až 1678 byly na zámku prováděny raně barokní úpravy pod vedením jindřichohradeckého stavitele Jakuba Wernera, současně pracovali na výzdobě interiérů dva italští umělci se svými tovaryši - štukatér Inocennz Cometta a malíř Giovanni Tencalla. Po vymření slavatovského rodu Františkem Leopoldem zdědila Červenou Lhotu po roce 1693 jako dědický podíl jeho sestra Marie Terezie, poprvé provdaná Fünfkircherová, se kterou panství vyženil druhý manžel Arnošt Bedřich z Windischgrätzu. Roku 1755 panství koupil František de Paula svobodný pán z Gudenus, po kterém roku1764 dědil synovec Josef. Za něj roku 1774 vyhořel v předzámčí pivovar a dvůr a zčásti byl patrně poškozen i zámek. Roku 1796 došlo k další změně držby panství - Červenou Lhotu spolu se statky Chválkov a Hojovice zakoupil od Gudenusů za 202 000 rýnských zlatých slezský šlechtic Ignác Stillfried, zeť ve své době proslulého hudebního skladatele Karla Ditterse z Dittersdorfu, který pak na panství strávil poslední léta života. Roku 1807 panství zdědil Mořic sv. pán Stillfried, který jej pak prodal roku 1820 Jakubu Veithovi a jeho dceři Terezii, provdané za rytíře Bedřicha Neupauera. Roku 1835 pak Červenou Lhotu zakoupil Jindřich Eduard Schönburg - Hartenstein, jehož rodu náležela až do roku 1945. V letech 1841 - 1863 proběhla pod vedením jindřichohradeckých stavitelů Josefa Schaffera a Josefa Kocába romantická přestavba v novogotickém slohu, současně byly upravovány i interiéry. Roku 1900 po dědickém vyrovnání mezi syny Alexandra Schönburga připadla Červená Lhota nejmladšímu synovi Janovi. Ten se pod vlivem svého italského pobytu rozhodl provést úpravy zámku v renesančním duchu za účasti předního vídeňského architekta Humberta Walchera z Moltheimu. Tehdy získal zámek svůj dnešní pohádkový vzhled. Zámecký park Jižní břehová část zámeckého rybníka je porostlá mohutnou kulisou lesního porostu. Vlastní park, založený v přírodním krajinářském slohu, se rozkládá převážně na protější straně. Park není velký a zastává jen druhořadou úlohu jako doplněk estetického účinku vodní hladiny se zrcadlícím se zámkem. Proto jsou příbřežní plochy porostů ponechány jen minimálně upravené. Malá zámecká kaple je lemována věkovitými lipami a duby. Z jehličnanů dominují v giardinettu v těsné blízkosti zámku kulovité zeravy, v parku na břehu jsou zastoupeny cypříšky, jedlovec kanadský a krásný porost chvojky klášterské. Z listnáčů je zajímavý stříhanolistý a červenolistý buk, sloupovitý dub letní a dub americký. |
||
|
