 |
|
|
Poslat jako elektronickou pohlednici
Poslat jako elektronickou pohlednici
|
Současná neoreneznční budova divadla byla navržena ateliérem vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera, kteří patřili na konci 19. století k evropským špičkám svého oboru a navrhli desítky divadelních budov po celé tehdejší monarchii. Postavili např. městské divadlo ve Vídni, současné Mahenovo divadlo v Brně, divadla v Budapešti, Augsburgu i Zürichu. Jejich stavby byly vyhlášeny svým dokonalým architektonickým zpracováním a řemeslným provedením, do jisté míry silně a na mnoho desítek let ovlivnily představy o tradičních divadelních objektech. Na novou stavbu byla vyhlášena libereckým Divadelním spolkem mezi občany sbírka již záhy po požáru starého divadla. Vedle těchto darů pochopitelně přispěli i bohatí liberečtí průmyslníci, spořitelna a zbytek financovalo město. Roku 1881 začala známá liberecká stavební firma Sachers a Gärtner s pracemi na základech mohutného objektu. Po roce byla dokončena hrubá stavba a intenzivně se pracovalo na neobarokním interiéru s mnoha technologickými vymoženostmi té doby, např. i s centrálním vytápěním. Paradoxní přitom je, že nabízené elektrické osvětlení objektu bylo pro přílišnou finanční náročnost zamítnuto a nahrazeno plynovým. Nová divadelní budova byla slavnostně otevřena starostou města Ludwigem rytířem Ehrlichem 29. září 1883 a prvním odehraným kusem byl Schillerův Vilém Tell. Tímto datem letos oslavíme 120. výročí divadla. Budova patří k nejkrásnějším v Libercei – průčelí s velkými obloukovými okny a sloupy se znakem Liberce působí samo o sobě nesmírně impozantně, římsy zdobí sochy řeckých bohů Flory, Thálie, Melpomené, Apollona, Eraty, Terpsichory a Fortuny. Ústředním motivem je poté alegorie Umění – ženská postava s pochodní v ruce nalévá olej do nádobky, držené bůžkem, který nese oheň. Interiér divadla je typickou ukázkou reprezentativních prostor konce 19. století – stěny i balkony a lóže mají bohatou a na mnoha místech zlacenou štukovou výzdobu. Na stropě hlediště jsou fresky vídeňského malíře Löfflera s alegoriemi vztahu člověka k hudbě ve čtyřech obdobích lidského života – dětství je představováno hudbou veselou, mládí milostnou, dospělost vojenskou a stáří vážnou. Zlacený portál hlediště uzavírá velký znak Liberce. Uměleckou lahůdkou interiéru divadla je opona, kterou zhotovili ještě velice mladí vídenští umělci Franz Matsch a později velice známý secesní malíř Gustav Klimt. Ústředními motivy opony jsou vypodobnění svatby coby triumfu lásky, která měla zastupovat veselou stránku divadla a důstojné postavy v popředí symbolizující vážné umění. Divadlo sloužilo v první polovině 20. století především opeře a operetě, před druhou světovou válkou byl zdejším oblíbeným činoherním autorem Gerhard Hauptmann, nositel Nobelovy ceny a rodák z nedalekých Krkonoš. Divadlo bez větší úhony přežilo pohnutou dobu 2. Světové války a již v létě 1945 začalo s novými českými herci hrát. Poté, co se hektická poválečná situace v souborech pomalu ustálila, zasáhl do libereckého divadelního života n ...
|
Kulturní akce: dle měsíčního programu Šaldova a Malého divadla (cca 30 představení v měsíci).
|
V současné době se v tomto objektu nekonají žádné kulturní akce, případně nás o nich jejich pořadatel neinformoval. |
září - červen pokladna 1000 - 1800 a vždy hodinu před představením.
|
činohra: 120,-
opera: 180,-
muzikál: 160,-
balet: 120,-
|
V měsíci září nebo po dohodě s vedením divadla „Den otevřených dveří“ - hromadné prohlídky s odborným výkladem.
|
ne * ne
|
Šaldovo divadlo ne, Malé divadlo ano
|
|
50 m (po 18 hod zdarma) * do 1 km
|
Magistrát města Liberce
|
|
|
|
Detaily památky
