V době, kdy se zde narodila a žila kněžna Ludmila, byl zámek obýván vdovami českých králů a knížat. Teprve za vlády císaře Karla IV. se město stává věnným majetkem českých královen a kněžen. Jeho poslední manželka dala přestavět zámeckou kapli v gotický styl. Jako poslední zde žily manželky Jiřího z Poděbrad. Poté byl hrad. obýván různými šlechtickými rody.
V roce 1542 byl hrad přestavěn v renesanční zámek a nechalo se přistavět severní křídlo s věží a arkádami, které jsou bohatě zdobeny sgrafity. Během třicetileté války zámek velmi zpustnul a v roce 1646 byl zastavěn hraběti z rodu Černínů. Ten potom koupil panství od císaře Leopolda I. Poslední dědička z rodu Černínů Marie Ludmila se v roce 1753 provdala za Augusta Antona Lobkowicze. Rodina Lobkowiczů vlastnila zámek až do příchodu komunistů.
Od roku 1992 dal současný majitel Jiří Lobkowicz zámek rekonstruovat.
Mělnické vinohrady leží asi 35 km severně od Prahy ve výšce 200 m nad mořem. Mělník je součástí české vinařské oblasti, jedné z nejseverněji položené v Evropě. V Čechách nemáme souvislou vinařskou oblast, nýbrž dílší regiony na jížních svazích Labe, Vltavy, Berounky a Ohře, které jsou ovlivňovány mistním mikroklimatem. Mělnická vinařská oblast má dnes rozlohu 160 ha a je největší v Čechách.
Historie rodiny Lobkowiczů
Rodina Lobkowiczů patří k nejstarším žijícím českým aristokratickým rodinám. Jako jediný český rod si Lobkowiczové podrželi své rodové heslo v češtině: „Popel jsem a popel budu“. Nejstarší doložený předek rodu rytíř Mareš z Újezda (ze vsi Újezd u České Lípy) žil v období vlády Karla IV. A měl 3 syny, z nichž nejmladší Mikuláš, zvaný Chudý, se stal r. 1401 kutnohorským písařem a za své služby obdržel od krále Václava IV., kromě jiných statků, asi r. 2404 Lobkovice nad Labem, které daly základ rodovému jménu i majetku. Roku 1417 se stal nejvyšším písařem a postupně získává rozsáhlé statky zejména v západních Čechách (hrad Hasištejn aj.), Jeho 2 synové založili 2 hlavní středověké linie rodu: starší větev Hasištejnských z Lobkowicz a mladší větev Popelů z Lobkowicz (později Lobkowiczů. V 16. století se však tato větev Hasištejnských přiklonila k reformaci a po Bílé hoře opouští její potomci Čechy. Rodina Popelů, potomků mladšího syna Jana, zůstala katolickou, jako např. Jiří z Lobkowicz, nejvyšší hofmistr Rudolfa II., a také další velká osobnost rodu, Zdeněk Vojtěch /1568 – 1628). Sňatkem s Polyxenou, rozenou z Pernštejna, vdovou po Vilémovi z Rožmberka, získal Roudnici. Jeho vnuk druhorozený Jan Jiří Kristián byl císařským důstojníkem (až polním maršálem). Jeden z jeho synů, August Anton Josef, vyslanec ve Španělsku, nejvyšší maršálek a nositel řádu zlatého rouna, se oženil s Marií Ludmilou Černínovou, z Chudenic, dědičkou mělnického panství, které tak přešlo do majetku jejich potomků, mělnické větvě Lobkowiczů. Jediný syn Anton Isidor se více než dvorské službě věnoval správě majetku a uměleckým zájmům (byl zakládajícím členem a pak i jednatelem Společnosti vlasteneckých přátel umění). Jeho syn August Longin sice působil také v řadě vlasteneckých a naučných spolků (byl jednatel Národního muzea, ale stále stoupal i ve své úřední kariéře a stal se císařským kancléřem a r. 1834 prezidentem dvorské komory ve věcech horních a mincovních. Výrazným politikem 19. století byl jeho syn Jiří Kristián (1835 – 1908) nejvyšší zemský maršálek království českého a poslanec českého sněmu, obhájce českého státního práva. Jeho nástupcem byl syn Bedřich a po něm vnuk Jiří Kristián, známý automobilový závodník, který tragicky zahynul r. 1932 na berlínské autodráze AVUS. Jeho dědicem se stal Bedřichův synovec Otakar Lobkowicz. Před válkou i za války se Lobkowiczové hlásili ke své české tradici a Maxmilián Lobkowicz z roudnické větve byl československým velvyslancem v Londýně. Po r. 1948 část rodiny včetně mělnické větve emigrovala a po r. 1989 se navrátila zpět do své vlasti. V současné době je majitelem Jiří Lobkowicz se svou manželkou Bettinou. |
