|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 | |  | |  | |  | |  | |  | |  |
|
|
 |
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Brněnský hrad Špilberk byl založen ve druhé polovině 13. století českým králem Přemyslem Otakarem II. Ve 14. století sloužil jako sídelní hrad moravských markrabat z rodu Lucemburků, určitý čas na něm pobývala i manželka Karla IV. Blanka z Valois. Jako strategicky významná pevnost se uplatnil v 15. století za válek husitských i za bojů mezi českým králem Jiřím z Poděbrad a uherským Matyášem Korvínem. V následujícím století vojenský význam hradu poklesl. Roku 1560 přešel z královského majetku do vlastnictví města Brna. Po porážce českého stavovského povstání byl v roce 1621 zkonfiskován a stal se císařskou zemskou pevností, jejíž nejslavnější chvíle nastala na sklonku třicetileté války. V roce 1645 špilberská pevnost přes svůj chatrný stav odolala spolu s městem Brnem tříměsíčnímu obléhání mnohonásobné přesily švédských vojsk a významně tak přispěla k obratu ve válce. V následujících sto letech byl postupně přebudován v mohutnou barokní pevnost, která jako citadela tvořila spolu se stejně opevněným městem jednotnou pevnostní soustavu, největší a nejvýznamnější na Moravě a jednu z předních v celé habsburské monarchii. Tento vývoj byl dovršen na počátku čtyřicátých let 18. století, v první fázi válek mezi Marií Terezií a pruským králem Fridrichem II. pro něhož se v roce 1742 stala brněnská pevnost nepřekonatelnou překážkou. Součástí vnitřního opevnění Špilberku se staly kasematy. Byly to z cihel postavené klenuté dvoupatrové chodby, které se vnitřní stranou opíraly o strmě klesající skalní podloží hradu. V rámci reforem rakouského vězeňství rozhodl v roce 1783 císař Josef II. zřídit na špilberkské pevnosti vězení pro nejtěžší a nejnebezpečnější zločince. Kromě starší vězeňské budovy, nacházející se v zadním příkopu, přikázal přebudovat k vězeňským účelům horní patro severních kasemat. Po dokončení této adaptace sem byli první vězňové umístěni v červnu 1784. Pro zločince, odsouzené na doživotí bylo postupně zhotoveno 29 jednotlivých kobek, sbitých ze silných prken a trámu, k nimž byli vězňové trvale přikováni. Tyto kobky se nacházely v "nejhlubších a nejhorších kasematech". Horní patra kasemat sloužila jako vězení až do počátku 30. let 19. století. V hromadných celách byli v kasematech vězněni pouze "obyčejní" kriminální zločinci, především vrazi, lupiči a žháři, odsouzení jednak na doživotí, jednak k déletrvajícím těžším druhům vězení. Svým určením i charakterem představovaly špilberské kasematy nejtvrdší žalář v celé rakouské monarchii. Do těchto prostor nepřicházely osoby vyššího stavu a tzv. státní vězňové. Pro ně byly určeny místnosti v horním patře staré vězeňské budovy v zadním příkopu, později pak část kasárenských objektů, zejména jejich severní křídlo. Původně přízemní budova byla v roce 1800 upravena na vězeňské cely a zvýšena o jedno patro. V něm se pak nacházely "aresty" pro státní vězně, v nichž nedobrovolně pobývali též italští karbonáři a další bojovníci proti habsburskému absolutismu. Soužití špilberské vojenské pevnosti s rozrůstající se věznicí, která byla od reformy Josefa II. v r. 1783 pod civilní správou, přinášelo řadu problémů a vzájemných neshod. Po zničení důležitých částí pevnostního systému Špilberku odcházejícím francouzským vojskem císaře Napoleona v roce 1809 ztratila pevnost svůj vojenský význam a v roce 1820 byla zrušena. Celý Špilberk se stal civilní věznicí, kterou zrušil až císař František Josef I. v roce 1855. a v roce 1858 se její prostory přeměnily na vojenské kasárny, kterými pak zůstaly dalších sto let. Špilberské kasematy pak byly v roce 1880 zpřístupněny veřejnosti. Od té doby se už více než 120 let těší velkému zájmu návštěvníků. Ještě dvakrát však vstoupil Špilberk znovu do obecného povědomí jako místo utrpení a nesvobody. Poprvé v letech první světové války, kdy zde kromě provinilých vojáků byli vězněni i civilní odpůrci rakouského režimu, podruhé a mnohem výrazněji v prvním roce nacistické okupace Československa. Tehdy ve špilberských zdech trpělo několik tisíc českých vlastenců, z nichž někteří zde nalezli smrt. Pro většinu však Špilberk znamenal jen přestupní stanici do dalších německých věznic či koncentračních táborů. Německá armáda provedla v letech 1939-1941 na Špilberku rozsáhlé úpravy, aby zde vytvořila vzorová kasárna v romanticko historizujícím duchu tehdejší velkoněmecké ideologie.Roku 1959 opouští Špilberk československá armáda a definitivně tak končí jeho vojenská éra. Následujícího roku se Špilberk stává sídlem Muzea města Brna, které zde veřejnosti zpřístupňuje historické a kulturní dědictví svého města uchovávané v muzejních sbírkách. Nejvýznamnější brněnská historická památka se tak stává živým a turisticky atraktivním kulturním centrem Brna i celé Moravy. |
||
|
