|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 | |  | |  | |  | |  | |  | |  |
|
|
 |
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Úzká ostrožna nad soutokem řek Vltavy a Otavy byla od pradávna osídlená. Vynikající obranné možnosti skalnatého ostrohu s takřka kolmými stěnami s přístupem pouze po úzké šíji si uvědomovali i poslední Přemyslovci, kteří zde založili jeden z nejdůležitějších a nejvýstavnějších českých královských hradů. Jeho počátky nejsou doloženy písemnými prameny. Nejprůkazněji je historie postupného budování Zvíkova spjata s dobou vlády Václava I., kdy je roku 1234 poprvé uváděn zvíkovský purkrabí Konrád z Janovic. K založení hradu, který je později znám i pod módním německým jménem Klingenberg, zřejmě došlo nedlouho předtím, patrně ještě koncem vlády krále Přemysla Otakara I. Nejstarší dochovanou stavbou hradního areálu je masivní čtverhranná věž z bosovaných kvádrů, které jí daly jméno – Hlízová. Tato náročná, v přízemí i patře klenutá věž byla zamýšlena jako nárožní objekt, k němuž se z obou stran měla přimykat palácová křídla. Za vlády krále Václava I. bylo postaveno křídlo pod kaplí. Dnešní půdorysnou podobu a výstavnost získal vnitřní, tzv. Královský palác, za vlády Přemysla Otakara II. Tehdy se stal pětibokým, lehce nepravidelným palácovým komplexem, ze všech stran obestavěným patrovými křídly s množstvím nádherných místností, poskytujících královskému dvoru patřičný komfort. K propojení jednotlivých obytných i reprezentačních místností sloužil monumentální klenutý arkádový ochoz. V severním a západním křídle byly obytné místnosti, východní křídlo vyplňoval velký reprezentační sál se šesti poli křížových kleneb. V patře jižního křídla vznikla jedna z nejkrásnějších prostor české rané gotiky – hradní kaple sv. Václava. Královská stavební huť se podílela i na budování vnějšího opevnění. Jižní přístupovou stranu zpevnila mohutná útočištní věž – bergfrit, která byla na straně očekávaného útoku protažena v mohutný břit. Na rozdíl od většiny soudobých hradů byl Zvíkov hradem průchozím. Od jihu se do něj vcházelo čtverhrannou Píseckou branou, chráněnou ještě padacím mostem, od severu pak branou Železnou, tvořenou portálem v mohutné hradbě. Ke konci přemyslovské vlády hrad spravoval Bavor III. ze Strakonic jako jediný purkrabí a dohlížel i na činnost královské stavební huti. Zavražděním krále Václava III. roku 1306 vymřel rod Přemyslovců po meči a hrad se dostal do zástavní držby Jindřicha z Rožmberka. Teprve roku 1337 vykoupil markrabí Karel Zvíkov ze zástavní držby a dal hrad důkladně opravit. Tehdy již měl hrad i hradbami opevněné podhradí s vlastním kostelem sv. Mikuláše. Za husitských válek byl roku 1429 Zvíkov po čtyři měsíce obléhán husitskými vojsky. Ačkoli se průlom hradeb nepodařil, byly budovy střelbou značně poškozeny. Brzy poté směnil císař Zikmund Zvíkov s Oldřichem z Rožmberka za jiné rožmberské majetky a nový majitel dosadil na Zvíkov svého nejschopnějšího purkrabího Mikuláše Krchlebce. Poškození hradu si vyžádalo rozsáhlé opravy hradebního systému a pro zvýšení obranyschopnosti proti střelbě z těžkých kusů byl budován nový parkán na severní straně, zesílený šesti čtverhrannými baštami a prohlubován hradní příkop. Roku 1473 se Zvíkov stal majetkem Bohuslava ze Švamberka. Za jeho vlády a vlády syna Jindřicha byla provedena na Zvíkově pozoruhodná pozdněgotická výmalba Svatební neboli Kurfiřtské síně a kaple sv. Václava, dochovaná dodnes. Švamberkové započali ve 40. letech 16. století s renesanční přestavbou, která přiblížila hrad ke standardu renesančního zámku. Fasády vnitřního paláce byly pokryty sgrafity, v ostatních nádvořích se stavěly hospodářské budovy, na hradě byl i velký pivovar. Královský palác získal nové příčné křídlo s Novou branou a malovanou erbovní síní v patře, opravovány a přestavovány byly i některé věže. Největší prosperity dosáhl Zvíkov za vlády energického Petra ze Švamberka, rozhodného protestanta, který od počátku stavovského povstání předvídavě dohlížel na opevňování a hospodářské zabezpečení svých důležitých hradů. Po úmrtí pana Petra počátkem roku 1620 vytrvaly jeho hrady Orlík, Zvíkov a Třeboň v obraně. Zvíkov se vzdal na smlouvu jako poslední až v říjnu roku 1622. Královská komise, vyslaná na hrad k odhadnutí konfiskovaného švamberského majetku, jej nalezla vydrancovaný a zpustošený. Tím byla otevřena cesta k jeho budoucí zkáze. Jako součást bývalého švamberského majetku získal Zvíkov Jan Oldřich z Eggenbergu. Po dobu třicetileté války byl Zvíkov považován za významný vojenský bod, proto byly jeho hradby opravovány a sídlila zde přiměřená vojenská posádka. Vnitřní prostory však rychle chátraly. Od konce 17. století byl Zvíkov udržován jen jako hospodářská jednotka. V Královském paláci bylo uloženo obilí a nedostatek stavební údržby měl v roce 1718 za následek zřícení části obvodové palácové zdi až po úroveň terénu. V přilehlé palácové místnosti tak bylo zničeno 140 strychů žita, jehož váha zřícení způsobila. V roce 1719 se stal Zvíkov součástí schwarzenberského majetku. Opravy, prováděné na budovách, měly stále více nouzový charakter. Když roku 1751 vypukl požár v bytě ševce nad dolní branou, vyhořely hospodářské budovy na celém spodním nádvoří. Roku 1780 byla odsvěcena i kaple sv. Václava a rozebrán její krov, což znamenalo rychlou devastaci celého Královského paláce. Po zřízení schwarzenberské sekundogenitury začal kníže Karel nahlížet na Zvíkov v duchu dobového romantismu. Zakázal rozchvacování zřícených zdí na stavební materiál, zřídil na hradě dohled a roku 1812 nechal opravit hlásku, vystavět v ní schody a znovu pokrýt střechu kaple. V roce 1829 však došlo ke zřícení větší části průčelí Královského paláce a sutiny zavalily i průjezdní cestu. Od roku 1840 počali orličtí Schwarzenbergové provádět na Zvíkově drobné opravy. Ke skutečně velkorysé opravě bylo přistoupeno až roku 1880. Postupně byla rekonstruována klenební žebra ve velké věži, obnovovány arkádové chodby včetně prejzových střech, v letech 1884 a 1885 byl v kapli zřízen nový trámový strop předsíně a postaveno schodiště na kůr, opravovány byly i hradební zdi. Postupně byly podchycovány zdi jednotlivých již zřícených budov, nově se vyzdívaly a v hotových místnostech byla pokládána dlažba. V letech 1899 až 1902 bylo obnoveno zřícené příčné křídlo s erbovní síní, fraucimorem a bránou. Současně na Zvíkově pracovali restaurátoři P. Maixner a B. Roubalík, kteří ne vždy šťastně obnovili dochovanou původní výmalbu interiéru. Rozsáhlou opravou prošel Zvíkov v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, kdy se napuštěním přehradního jezera zcela změnila původní divoká krajinná scenérie a pod hladinou zmizelo celé podhradí se svými hradbami a zříceninou kostelíka sv. Mikuláše. |
||
|
